24. 1. Sedmnáct

Další týden je pryč. Už zase?!
Pondělí začalo dost děsivě, a to když se nějací moji spolužáci o něčem dohadovali s učitelem, který po chvíli hodil učebnici na stůl a řekl, že ho nebaví učit ve třídě, kde se s nim jen studenti dohadují a slovíčkaří. Takže nám v polovině hodiny řekl, ať si děláme co chceme, ale neděláme bordel, že dneska už s námi nic dělat nebude. Drsný, co?
Taky nám během týdne řekli, že nám změní fyzikáře. Příští týden nás čekají poslední hodiny s naším dosavadním profesorem. Další změny učitelů proběhly v informatice a občance.
A jsme u středy. To je den, který určitě stojí za zmínku, protože jsem se šla mrknout na basketovej trénink. Vzniklo to tak, že jsem se mojí kamarádky, co tu hraje basket ptala, jestli bych nemohla chodit s ní. Takže ona mi to tam vyjednala, ale už tam se mnou nešla, protože jí to nebaví. Na ní je to prý na moc nízký úrovni. No já jsem se nenechala odradit a šla jsem. Jenže. Zapomněla jsem si ráno vzít do baťohu ponožky, ve kterých bych pak mohla hrát, jelikož jsem zase měla sukni a silonky. No a protože po škole ještě nebyly pokoje otevřený, byla jsem bez ponožek. V tělocvičně jsem se ptala nějakých holek, jestli nemaj pár navíc, ale neměly. Joooo, dvě hodiny běhat v teniskách bez fuseklí... Už jsem zažila i lepší věci. Takže teď mě doprovází mých 6 puchýřů, rozmístěných různě po chodidlech. XD Jo a co se kvality tréninku týče, tak to bylo super. Byli tam nějací kluci (nikdy předtím tam prý nebyli), kteří nás (asi 4 holky) měli trénovat. Takže jsme celý dvě hodiny hráli a teda, byla jsem pěkně mrtvá. Ale bylo to vážně super. Jen to teda pro moje tělo byl děsnej šok, když jsem tu půl roku skoro nehnula brvou a najednou jsem po něm chtěla nějaké rychlé pohyby.
Dneska odjely dvě moje kamarádky na týden na nějaký výměnný pobyt do Německa, tak jsem zvědavá s čím se vrátí, protože než odjely, bavili jsme se o tom, co by měly znát za věty, a nevěděly jak říct že mají hlad nebo jak se řekne pravá a levá. Tak jim držím palce.
Dneska jsme měli psát z občanky, ale učitelka stávkovala, takže jsme kočili dřív :D
Jinak permanentně nestíhám, ale to už se stalo takovou součástí mého života.
No to je asi všechno, tak se mějte hezky, já jdu něco dělat :D

18. 1. Týden šestnáct

Nazdar, nazdar!
Poslední dobou se ocitám v časovém pressu, tak nebudu dlouze rozjímat nad zbytečnostma, a jdeme rovnou na tenhle týden.
   Měla jsem možnost, vyrazit s mými cirkusovými spolužáky na další kulturní akci, tentokrát šlo o nějaké tanečníky z Kanady. Musím se přiznat, že nějaké poselství toho vystoupení mi uteklo. Prostě jsem vůbec nepochopila, o co tam šlo, ale když jsem se pak doptávala kamarádek, říkaly, že taky nemají nejmenší tušení. Ale co, bylo to zajímavý a vlastně se mi to líbilo :D.
   Taky se celý týden dost motal kolem úkolu z francouzštiny, který jsme sice dostali už před prázdninami, ale odevzdat jsme ho měli až tento čtvrtek. No... Dostali jsme čtyři texty, každý na dvě strany, a společně s nimi i papír s otázkami, na které jsme měli odpovědět a pak s jejich pomocí ty texty rozebrat. Náš úkol měl mít minimálně 4 strany, v lepším případě víc.  Jednalo se o texty z počátku 19. století až po druhou polovinu 20. století. Tomu nejstaršímu jsem nerozuměla. Hledala jsem to anglicky, s tím, že by to mohlo pomoct. Našla jsem to jen v audioverzi, a nerozuměla jsem tomu o nic víc, než francouzskému textu. Pokus hodit to celý do překladače taky selhal, a jediné co jsem z toho obdržela, byly dvě strany náhodných slov. Tak jsem celej můj rozbor postavila na těch asi třech větách, které jsem dokázala posbírat a uvidím. Moji spolužáci tomu prý taky vůbec nerozuměli, tak snad dobrý XD. Jinak jsem svou prací popsala 6 stran, což považuji za opravdový úspěch.
   No a pak už se nic strašně zajímavého nedělo. Psali jsme z matiky a to bude propadák. víc bych to nerozváděla... Pak jsme dostávali známky z našeho projektu z angličtiny, na kterém jsme pracovali ve skupinách a z toho jsem dostala 17/20, tak dobrý. A taky jsme psali další věc z biologie, tak uvidím, co z toho vyleze :D.
    Vlastně ještě další věci! Bavila jsem se s Luise (tady mojí nejlepší kámoškou) o tom, že se mnou musí jet někdy do Čech. Tak když všechno vyjde, mohla by se u nás v červnu ukázat!!! Pak se mi povedlo udržet se na monocyklu a ujet několik metrů, aniž by mě někdo musel držet za ruku! Dále se v Hradci koná YMCA ples, tak si to užijte! A asi poslední věc je, že by se měl v nějakých novinách objevit můj rozhovor, který se dá taky najít na stránkách školy. Tak kdybyste měli toho čtení málo, nechám vám tu a něj odkaz :)
No nic, já letím ještě něco udělat do školy a pak na tenis.
Mějte se fanfárově :)

https://www.gyoa.cz/skola/aktuality/ze-zivota-skoly/nase-studentky-ve-francii/

12. 1. Čtrnáctý a patnáctý týden

Protože jsem z Francie před Vánocemi odjela, aniž bych se vám nějak ozvala, musím to dohnat. A zároveň bych taky měla dodat nějaké informace o právě končícím týdnu. Tentokrát to ale vážně bude jen rychlovka.
   Ze čtrnáctého týdnu už si toho ani moc nepamatuju, protože je to přeci jen nějaká doba. Co mi ale v paměti utkvělo, byl rozhodně večírek, který se konal na intru. Když nám řekli, že si máme vzít masky, tak jsem se zděsila. Bavila jsem se o tom s Ajuškou a nakonec jsem něco vytvořila. Na čelenku jsem si tavící pistolí nalepila tenisku, vzala jsem si obří růžovou mikinu, kterou mi půjčila moje "ségra" a šla jsem reprezentovat Českou republiku, jako "žvejkačka na botě". Nemáte zač... Ale docela jsem tím zabodovala XD.
   No a teď k tomuhle týdnu (já říkala, že to bude rychlý XD). V pondělí ráno jsem opustila své malebné české městečko a v úterý večer dorazila k mé francouzské rodině. Jo, ta cesta byla trochu delší, ale rozhodně za to stála. Vlastně to byla nejlepší jízda autobusem, jakou jsem zatím zažila. Atmosféra, která tam panovala byla k nezaplacení. Celou noc jsem nespala a když se začalo rozednívat, začaly se od řidičů nezastavitelným proudem valit nadávky a vulgarizmy. Vzhledem k tomu, že jsem do tohohle vozu nasedla až v Německu, pochybuji, že tam se mnou jel ještě nějaký Čech. Kromě mě a našich řidičů. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se to děje. Pak ale začali děsně nadávat navigaci a bylo jasný, že bloudíme. Já vím, že to ode mě asi bylo trochu netaktní, ale já se skvěle bavila. Taková slovní spojení, jaká tam lítala jsem v ještě neslyšela. Asi po půl hodině se začaly ozývat znepokojené hlasy mých spolucestujících a palba nadávek od řidičů ještě zesílila. No, já zadržovala smích, jak jen to šlo... Dvě hodiny jsme se motali Lucemburskem. A aby toho nebylo málo, tři hodiny jsem potom ještě čekala na vlak (stááávky.).
   Ve středu jsem šla normálně do školy. Když jeden můj kamarád kdysi brigádničil přes noc a pak chodil normálně do školy, říkal mi, že je další den úplně mimo, ale že je to vtipný. Jeho odolnost mu rozhodně závidím. Středu jsem dala bez problémů, ale ve čtvrtek jsem byla celý den ve škole s teplotou. Pátek byl lepší, ale teplot jsem se pořádně zbavila až včera... Pecka. Ale co... Za tu jízdu busem to stálo.
   Vzhledem k mému kurýrování jsem včera vynechala tenis, ale rýsuje se tu, že bych možná mohla chodit středy odpoledne hrát basket. A taky mě za dva týdny čeká další akce se skautem. :D
Tak čus, ozvu se zas za týden :D

PRVNÍ TRIMESTR

   Tak dámy a pánové, je to tady! Nechápu jak se to mohlo stát, ale vážně už mám třetinu pobytu za sebou. První trimestr sice oficiálně skončil ještě před Vánoci, nicméně určitě všichni chápete, že během prázdnin se toho moc vyplodit nedá. :D
   První čtyři měsíce hodnotím asi nejlépe jak to jde. Nebo alespoň velmi vysokou známkou. Než jsem odjela, ani jsem neměla takový strach. jen občas to na mě prostě padlo (jako například na táboře, kde jsme jednou zpívali, nějakou písničku o odvaze... no to je pak průšvih). Spíš se ale nejednalo tolik o strach, jako o smutek, že propásnu jeden rok s mými českými kamarády (a rodinou. samozřejmě. XD). Začala jsem se pořádně bát, až když jsem v autě minula ceduli, že za padesát kilometrů dorazím do cíle. Jooo, naskakuje mi husí kůže ještě teď. Nicméně pokud se někdo ve vašem okolí bude chystat na nějaký podobný pobyt, vyvarujte se prosím tématu "strach", protože je dost možné, že ten člověk je v pohodě, ale po konverzaci, čeho všeho byste se báli vy, nad tím samozřejmě taky začne dumat a začne se bát. Nicméně se samozřejmě ukázalo, že rodina je naprosto skvělá a všechno je v pohodě.
   Teď mě napadá, že jsem nic nenapsala o pohovoru, kterým jsem procházela. To pro mě byl asi největší strašák, protože jsem věděla, jak je to důležité. Díky bohu, jsem nemusela psát DELF A2, protože si myslím, že kdybych ho musela psát, ani by mě k žádnému pohovoru nepustili. Vůbec  nechápu jak se to stalo, ale i přesto, že jsem ze sebe během rozhodující hodiny skoro nevymáčkla kloudnou větu, tak jsem prošla. Takže pokud vás to taky někdy bude čekat, tak se snažte tolik nenervovat (já vím, že to skoro nejde, ale aspoň to zkoušejte :)) a prostě předveďte to nejlepší, co zrovna dokážete. U mě i to nejlepší bylo žalostný, ale údajně mě zachránila snaha a motivace XD. Kvůli mojí pokulhávající francouzštině se krajská komise rozhodla, umístit mě znovu do prváku, aby mi to usnadnili. No a když jsem se po měsíci a půl vrátila domů na prázdniny, paní profesorka na francouzštinu říkala, že se jí někdo z té komise ptal, jak se mi daří, protože si nebyli úplně jistí, jestli dělají dobře, že mě pouští, protože se báli, abych to se svou francouzštinou nějak zvládla. Tak to by asi k popisu jazykové bariéry stačilo, a jdeme dál.
   Škola byla vlastně dost v pohodě. Protože jsem šla do nově vzniklé třídy, bylo mnohem jednodušší zapadnout. Hned první týden jsem se začala "bavit" s mými kamarádkami a jsem za to samozřejmě hrozně ráda. Mojí největší motivací bylo dělat všechno jak nejlépe to jde. Prostě jsem se snažila nevyužívat nálepky studenta z cizí země, ale všechno dělat jako ostatní. Mým nejlepším kamarádem se okamžitě stal kapesní slovník, bez kterého jsem nedala ani ránu.
   Co se nějakého stesku po domovině týče, tak v mém případě to za celou dobu nebylo nějaké velké téma. Prostě občas ukápla slza, ale u toho to prostě skončilo. O žádné deprese nebo tak prostě nešlo. Spíš jen o příležitostný slabý chvilky :).
   Další zajímavá otázka (kterou jsem si položila sama... XD) se týká mého posunu v jazyce. Je možné, že každý to bude mít jinak, a mluvím tady pouze o svých zkušenostech. Každopádně před cestou mi někdo říkal, že po 14 dnech se s tou francouzštinou sžiji a ani mi to nepřijde. V Praze nějaké  holky, co tímhle programem prošly, říkaly, že po měsíci už prostě rozumíte prakticky všemu... No, z vlastní zkušenosti můžu říct, že je to naprostá blbost. Možná když do ciziny odjíždíte a máte už nějakou úroveň, tak je klíďo možný, že to u vás bude takhle probíhat. Nicméně po měsíci to u mě asi lepší bylo, ale stejnak jsem bez slovníku nemohla vyrazit mezi lidi. Když jste takhle izolovaní od světa, kde lidem rozumíte a kde se normálně domluvíte, a musíte žít někde, kde nemáte tušení na co se vás ptají a i kdybyste tušili, tak nemůžete odpovědět, donutí vás to hodně přemýšlet nad totálníma .......... Takže když jsem po měsíci žádný zázračný obrat nepocítila, začala jsem dumat, co je se mnou špatně a jestli nejsem nějaká natvrdlá, nebo opožděná... No pak mi ale teta řekla, že kdybych měla rozumět hned po měsíci, neměla bych důvod, zůstávat tam celý rok. Tak jsem v duchu zatleskala všem, kdo francouzštinu pochytili takhle rychle a sama jsem si řekla, že budu dělat co se dá, ale že mám ještě času dost a že je zbytečné se tím stresovat. No a nějaké prozření (jestli se tomu tak dá říkat) jsem zažila asi týden před Vánočními prázdninami, když jsem seděla v lavici a najednou mi došlo, že už se nějak nemůžu vymlouvat, že jsem třeba zadání písemky nerozuměla, protože vlastně už téměř všemu rozumím. Ale ano... Trvalo mi to asi 3 měsíce.

   Pro mě nejtěžší chvíle nastaly, asi když jsem se vrátila po prvních prázdninách. Nevím, jestli to bylo nějak spojené se steskem, s něčím takovým, nebo prostě jsme toho měli ve škole hodně... Netuším. Každopádně to byly takové mizerné dva týdny, které ale pominuly a už to bylo zase v pohodě. 

   A blížíme se do finále. Moje známky. Každý si o nich může myslet svoje, já mám ze sebe ale radost, protože jsem to z ničeho vytáhla skoro na třídní průměr (hlavní zásluhu na tom má můj nejlepší kamarád - slovník). V šesti předmětech jsem přesáhla třídní průměr (tělocvik, francouzština(?!), děják-zemák, matika, občanka, biologie), ve třech jsem ho nedosáhla (2. občanka, fyzika-chemie, informatika) a ve dvou předmětech jsem nebyla známkovaná (Angličtina, hudebka). Můj průměr na konci prvního trimestru byl  12,16. Třídní průměr všech známek byl 12,25. Což znamená, že mi to uteklo jen o kousek, ale i tak mám radost, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

   Moje cíle do příštího trimestru jsou dva. Mít lepší průměr než bude ten třídní, a aspoň jednou se přihlásit na čtení  zadání, nebo nějakého článku z učebnice před celou třídou. 

   Tak mi prosím držte palce a pokračujte ve čtení tohohle blogu, protože mám vždycky děsnou radost, když mi pak někdo řekne, že to každý týden sleduje :D

Tak se mějte hezky a PA!

14. 12. Třináctka

Vítejte, vítejte u dalšího týdenního shrnutí.
Jako první věc vám musím poreferovat o té akci, na které jsem byla jako dobrovolník. Téléthon tu pořádá každý rok něco jako nájezd do obchodních domů, a snaží se vybrat co nejvíc peněz pro vozíčkáře a nemocné. Takže jsem si řekla, že nebudu jen tak sedět doma a zapsala jsem se jako pomocní ruka. (Musíme si něco takového v Čechách taky udělat!) Celý víkend byly po obchodním centru rozestavěny stanoviště, kde si mohly za jedno euro kolemjdoucí vyzkoušet určitou aktivitu. Například tam byl pingpongový stůl, u kterého si mohli zájemci vyzkoušet jak se hraje, když jste usazeni na kolečkovém křesle. Nebo tam byla velká trampolína, a taky takový ten býk, co z něj nesmíte spadnout. A pak ještě spousta věcí. Takže až se vrátím, pořádně to zkopírujeme i u nás!
Jinak školní týden utekl děsně rychle... Jako vždycky.  Je to až trapný znovu říkat, ale zase se nic zajímavýho nedělo. Měli jsme psát z fyziky, ale učitel stávkoval, takže nás to čeká příští týden. Už máme vysvědčení, které nám ale nikdo nedal hezky za potlesku před třídou, ale objevilo se na francouzských Bakalářích. Ale to si pro vás nechám až do příštího shrnujícího článku. No a jinaaak, asi vážně nic. Vlastně jo, ve středu proběhla další zkouška požárního poplachu (vzrůšo, co XD) a zapsala jsem se tu na nějaké taneční vystoupení. A psali jsme z biologie, ale známku ještě nevím.
Za chvíli zase razím na tenis a pak nás čekají nějaká vystoupení, na která máme spadeno. Jedno je nějaké taneční a to druhé už nevím. A když jsem byla minulý týden dobrovolničit, potkala jsem tam zdejší skauty, tak jsme si nějakou chvíli povídali a domluvili se, že s nimi můžu jet na Betlémské světlo. Takže zítra mi jedna holčina půjčí kroj a pojedu s nimi do Remeše. Jen jsem ještě nevymyslela, kdy se budu balit...
Tak se mějte fanfárově, já jdu pracovat na nějaké práci pro paní Makovcovou, kterou musím za šest dní odevzdávat... Naštěstí už dodělávám poslední detaily.
Pac a pusu! :D

7. 12. Dvanáct - už bych se zase měla začít balit

Další týden? Už?!
V pondělí mě už nečekal badminton, ale lekce akro-tance. Zatím se to jeví jako zábava. Hlavně díky tomu, že tam máme pracovat v malých skupinkách, a protože jsou moje kamarádky praštěný. Taky jsem v pondělí viděla další cirkusové představení a měla jsem něco prezentovat před třídou. Když přišla hodina francouzštiny, chtěla jsem to mít co nejrychleji za sebou, tak jsme šly s mojí kamarádkou jako dobrovolnice. Šlo o to, že jsme měli přednést naší analýzu nějaké básně, kterou nám učitel zadal. Tak jsem já řekla, co jsem měla, pak moje kamarádka, pak já a zakončila to zase ona. Vlastně to šlo dost hladce, a když jsme skončily, celá třída nám hrozně tleskala, ukazovala mi zdvižený palce a strašně mě za můj posun ve francouzštině chválili. Po hodině mi řekla jedna kamarádka, se kterou se tu bavím hned od prvního týdne, že když mě sledovala před tou tabulí, připadala si jako děsně pyšná matka XD.
V úterý jsme psali z angličtiny, tak uvidím. Jinak se nic zajímavého nedělo. Stejně tak ve středu.
Ve čtvrtek byla celonárodní stávka a já měla ve škole jen jednu hodinu. Ta sice byla strašně zajímavá a skvělá, nicméně internát byl až do 18h zavřený a venku mrzlo. Školní i městská knihovna byly zavřené a já si s sebou nevzala počítač. Takže to byla vážně zábava... Celé dopoledne jsem si četla v jedné učebně a odpoledne pak už bylo v pohodě, protože moje kamarádka čekala na autobus a tak jsme se spolu potloukaly městem a koukaly na film. No když jsem se pak večer dostala na pokoj byla jsem promrzlá skrz na skrz. Ale aspoň jsem objevila, že tady přece jeden sekáč je. A dokonce nejde jen o oblečení, ale také o knížky. A že nevíte co jsem tam objevila? Hraničářova učně 1, 2! Takže už je mám u svojí "rodiny" v pokoji na stole :D.
V pátek jsme měli psát z biologie, ale nějak se to zrušilo, protože na to učitelka zapomněla. Pak se mělo psát z občanky, tak jsem si před hodinou přečetla wikipedii a snad to, co jsem učiteli napsala stačí. Každopádně jsem zase klasicky nestíhala, ale na svojí A4 popsanou z obou stran jsem byla pyšná.
Za chvíli vyrážím na tenis, a odpoledne myslím že pojedeme do Remeše na Vánoční trhy. No a zítra jsem napsaná jako dobrovolník při organizaci jedné dobročinné akce, která bude probíhat v obchodním centru. Tak vám pak všechno vylíčím.
Jo  a ledové království bylo skvělýýý :D
Za dva týdny mě tam máte :D

1. 12. Jedenáctka.

Konečně už je tu prosinec! Víte, jak jsem říkala, že moje francouzská rodina je ujetá na Vánoce? Tak tu teď po ránu sedím u už ozdobeného stromečku, který je tu od minulého víkendu. Samozřenmě mám na sobě vánoční svetr a piju čaj z červeno-bílého hrnku XD.
No, ale k uplynulému týdnu. Začal jako veliká katastrofa, když jsem zjistila svojí známku z fyziky a z občanky. 7/20 a 6/20. Můj průměr tímto výkonem až hrozivě klesl a stejně tak moje chuť jít znovu do školy. Pitomá francouzština... Pak jsem to ale rychle rozdýchala a namotivovaná to změnit vyrazila. Na další ránu jsem nemusela čekat dlouho. 9/20 z francouzštiny. Není to až tak zlé, ale můj průměr se zase o něco zcvrkl.
Nevím, čím jsem si to vysloužila, ale můj učitel na francouzštinu mě má děsně rád. Protože se blíží konec prvního trimestru (to už mám vážně zase jen tři týdny a budu zase doma?!?!), shrnoval naše průměry a říkal nám, že nám ještě nějaká známka určitě přibude, ale jak se to zatím má. Vyzdvihl mě, před celou třídou mě pochválil a řekl, že mám jeho ohromnej respekt a uznání... No prostě to, co chce někdy každej slyšet. A ještě víc to chce každej slyšet, když má za sebou tak trochu mizerný dva týdny. Po hodině mi pak nabídl, že kdybych chtěla, můžu s nima jít tenhle týden znovu na cirkusové představení. Hrozně jsem chtěla, ale ještě mi nedorazila kartička, se kterou bych tam mohla chodit se slevou. Ale on mi řekl, že mě zve divadlo, a ať určitě dorazím. A to představení bylo dech-beroucí! Šlo o nějaký Australany (Backbone), a teda klobouk dolů!!! Já nevěděla, na co se koukat dřív. Vážně to bylo skvělý.
Jinak jsme z francouzštiny měli ve dvojicích napsat rozbor nějaké básně, kterou nám ten učitel už předtím dal, takže jsem si jí přeložila už před nějakou dobou. Z toho máme 11/20, což není zas tak zlé, protože učitel říkal, že to mohlo dopadnout líp a že nejlepší známka byla 16/20. Zítra nás čeká prezentace našeho rozboru před třídou, tak jsem na sebe zvědavá. Každopádně mě tu francouzština děsně baví a občas i odpovídám, když se učitel na něco ptá. Tady se dost často dává známka i za to, jak se zapojujete v hodinách, jak jste aktivní a jak to berete vážně. No a protože mě má náš učitel rád, vysloužila jsem si 16/20, což je zároveň i nejlepší známka, jaká byla daná. No není to neuvěřitelný?! Z francouzštiny! Já! No když jsem to včera zjistila, doslova jsem doma skákala radostí. A díky bohu, mám tak skvělou "rodinu", která ze mě měla taky děsnou radost a ještě víc mě namotivovala.
Jinak jsem v pátek před třídou měla stručně prezentovat historii firmy Ferrero, a když jsem se spolužáků ptala, jestli mi rozuměli, říkali, že bez problémů :D
Taky jsem psala další písemku z matiky, ze který mám 8/10, jenže to už je na druhý trimestr, takže mi to s průměrem nepomůže. Takže to vypadá, že můj definitivní průměr z matiky za první trimestr je 17,3/20. To pokládám za úspěch :D
Dneska mě čeká návštěva muzea, výstava betléma a pak jsem domluvená s dvěma kamarádkami, že půjdeme večer do kina na Ledové království 2.
Tak se mějte krásně a dorazte dneska do Pelhřimova na náměstí ke stromečku, bude tam zpívat náš Tensing!!! :D
Paaaaaaaaaaaa