Pokud bych měla nějak shrnout poslední týden, myslím, že by to nejlépe vystihovala slova "Spěch a chaos". Na začátku týdne jsem si totiž uvědomila, kolik jsem si toho ještě nezařídila a začala se mě lehce zmocňovat panika. V pondělí a v úterý jsem psala nějaké písemky, ve středu a ve čtvrtek jsem zařizovala, co jsem předtím zanedbala, loučila se s kamarády a balila. No a v pátek ráno jsme naložili moje dva velké a jeden příruční kufr a vydali se na cestu. Směr: Chalons-en-Champagne.
V pátek odpoledne jsme se zastavili u jedněch známých v Německu a tam jsme přespali. (I když, co si budem, já tu noc spíš probděla, stejně jako ostatní předešlé noci v tomto týdnu.) Sice jsem moc nerozuměla, ale podle všeho to byli moc milí lidé. Odjeli jsme od nich ale brzy ráno, abychom k mé francouzské rodině dorazili před setměním.
100 km před mým městem už jsem začala cítit v břiše ten knedlík nervozity. A když jsme pak hledali jejich dům, přála jsem si, abychom co nejdéle bloudili. Nakonec jsme ho ale objevili a já měla smůlu. Jakmile nám ale Valérie (moje francouzská mamka) otevřela dveře, cítila jsem se hned líp. Nějak jsme se všichni přivítali, vytahali z auta moje kufry, dodělali nějakou administrativu a moje mamka odjela. Tak jsem tam byla sama s mými třemi sourozenci, Erikem (náhradním taťkou), králíkem, jednou jejich známou a Valérií. Zeptali se mě, jestli s nimi nechci jít na nějakou slavnost a já samozřejmě šla. Ani jsem se nestihla umýt a smradlavá jsem se plahočila po nějakých trzích. Ale co. Bylo to fajn :D.
Domů jsme se vrátili kolem sedmé. Skoro jsem neobědvala, takže už jsem měla děsný hlad, nicméně se ke stolu zasedlo až asi v půl deváté. Přijeli také nějací další dva známí mých "rodičů".
Šla jsem Valérii pomoct do kuchyně a ona mi všechno vysvětlovala, ukazovala a říkala názvy různých předmětů. Jí naštěstí celkem rozumím. Teda pokud mluví jednoduše a pomalu. Když si tu jinak někdo s někým povídá, tak s těží pochytím pár slov. Ale mluvit mi nedělá zase takový problém.
Večeře začala šampaňským, vodou, džusem a chipsy, nebo salámem. Asi v devět se všechno sklidilo a začaly se posílat talíře. Pak putovaly brambory, vařená vejce, salát, rajčata, okurky a kukuřice. Že bych se zrovna přecpala, to se říct nedá. Nabrala jsem si dvě brambory, vejce a tolik zeleniny, kolik se mi na můj talířek vešlo. Nicméně jsem stejnak měla jednu z největších porcí. Během večera jsem spíš poslouchala, ale moc jsem toho nepochytila. Když jsem mluvila, všichni na mě koukali a říkali mluvím dobře. A když jsem jim vysvětlovala něco delšího, tam mi i zatleskali. Pak putovaly ještě špízy. Chvíli jsem tam ještě seděla, pak jsem ale všem popřála dobrou noc a šla jsem si lehnout. A poprvé za celý týden jsem se pořádně vyspala.
