12. 1. Čtrnáctý a patnáctý týden

Protože jsem z Francie před Vánocemi odjela, aniž bych se vám nějak ozvala, musím to dohnat. A zároveň bych taky měla dodat nějaké informace o právě končícím týdnu. Tentokrát to ale vážně bude jen rychlovka.
   Ze čtrnáctého týdnu už si toho ani moc nepamatuju, protože je to přeci jen nějaká doba. Co mi ale v paměti utkvělo, byl rozhodně večírek, který se konal na intru. Když nám řekli, že si máme vzít masky, tak jsem se zděsila. Bavila jsem se o tom s Ajuškou a nakonec jsem něco vytvořila. Na čelenku jsem si tavící pistolí nalepila tenisku, vzala jsem si obří růžovou mikinu, kterou mi půjčila moje "ségra" a šla jsem reprezentovat Českou republiku, jako "žvejkačka na botě". Nemáte zač... Ale docela jsem tím zabodovala XD.
   No a teď k tomuhle týdnu (já říkala, že to bude rychlý XD). V pondělí ráno jsem opustila své malebné české městečko a v úterý večer dorazila k mé francouzské rodině. Jo, ta cesta byla trochu delší, ale rozhodně za to stála. Vlastně to byla nejlepší jízda autobusem, jakou jsem zatím zažila. Atmosféra, která tam panovala byla k nezaplacení. Celou noc jsem nespala a když se začalo rozednívat, začaly se od řidičů nezastavitelným proudem valit nadávky a vulgarizmy. Vzhledem k tomu, že jsem do tohohle vozu nasedla až v Německu, pochybuji, že tam se mnou jel ještě nějaký Čech. Kromě mě a našich řidičů. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se to děje. Pak ale začali děsně nadávat navigaci a bylo jasný, že bloudíme. Já vím, že to ode mě asi bylo trochu netaktní, ale já se skvěle bavila. Taková slovní spojení, jaká tam lítala jsem v ještě neslyšela. Asi po půl hodině se začaly ozývat znepokojené hlasy mých spolucestujících a palba nadávek od řidičů ještě zesílila. No, já zadržovala smích, jak jen to šlo... Dvě hodiny jsme se motali Lucemburskem. A aby toho nebylo málo, tři hodiny jsem potom ještě čekala na vlak (stááávky.).
   Ve středu jsem šla normálně do školy. Když jeden můj kamarád kdysi brigádničil přes noc a pak chodil normálně do školy, říkal mi, že je další den úplně mimo, ale že je to vtipný. Jeho odolnost mu rozhodně závidím. Středu jsem dala bez problémů, ale ve čtvrtek jsem byla celý den ve škole s teplotou. Pátek byl lepší, ale teplot jsem se pořádně zbavila až včera... Pecka. Ale co... Za tu jízdu busem to stálo.
   Vzhledem k mému kurýrování jsem včera vynechala tenis, ale rýsuje se tu, že bych možná mohla chodit středy odpoledne hrát basket. A taky mě za dva týdny čeká další akce se skautem. :D
Tak čus, ozvu se zas za týden :D