1. 12. Jedenáctka.

Konečně už je tu prosinec! Víte, jak jsem říkala, že moje francouzská rodina je ujetá na Vánoce? Tak tu teď po ránu sedím u už ozdobeného stromečku, který je tu od minulého víkendu. Samozřenmě mám na sobě vánoční svetr a piju čaj z červeno-bílého hrnku XD.
No, ale k uplynulému týdnu. Začal jako veliká katastrofa, když jsem zjistila svojí známku z fyziky a z občanky. 7/20 a 6/20. Můj průměr tímto výkonem až hrozivě klesl a stejně tak moje chuť jít znovu do školy. Pitomá francouzština... Pak jsem to ale rychle rozdýchala a namotivovaná to změnit vyrazila. Na další ránu jsem nemusela čekat dlouho. 9/20 z francouzštiny. Není to až tak zlé, ale můj průměr se zase o něco zcvrkl.
Nevím, čím jsem si to vysloužila, ale můj učitel na francouzštinu mě má děsně rád. Protože se blíží konec prvního trimestru (to už mám vážně zase jen tři týdny a budu zase doma?!?!), shrnoval naše průměry a říkal nám, že nám ještě nějaká známka určitě přibude, ale jak se to zatím má. Vyzdvihl mě, před celou třídou mě pochválil a řekl, že mám jeho ohromnej respekt a uznání... No prostě to, co chce někdy každej slyšet. A ještě víc to chce každej slyšet, když má za sebou tak trochu mizerný dva týdny. Po hodině mi pak nabídl, že kdybych chtěla, můžu s nima jít tenhle týden znovu na cirkusové představení. Hrozně jsem chtěla, ale ještě mi nedorazila kartička, se kterou bych tam mohla chodit se slevou. Ale on mi řekl, že mě zve divadlo, a ať určitě dorazím. A to představení bylo dech-beroucí! Šlo o nějaký Australany (Backbone), a teda klobouk dolů!!! Já nevěděla, na co se koukat dřív. Vážně to bylo skvělý.
Jinak jsme z francouzštiny měli ve dvojicích napsat rozbor nějaké básně, kterou nám ten učitel už předtím dal, takže jsem si jí přeložila už před nějakou dobou. Z toho máme 11/20, což není zas tak zlé, protože učitel říkal, že to mohlo dopadnout líp a že nejlepší známka byla 16/20. Zítra nás čeká prezentace našeho rozboru před třídou, tak jsem na sebe zvědavá. Každopádně mě tu francouzština děsně baví a občas i odpovídám, když se učitel na něco ptá. Tady se dost často dává známka i za to, jak se zapojujete v hodinách, jak jste aktivní a jak to berete vážně. No a protože mě má náš učitel rád, vysloužila jsem si 16/20, což je zároveň i nejlepší známka, jaká byla daná. No není to neuvěřitelný?! Z francouzštiny! Já! No když jsem to včera zjistila, doslova jsem doma skákala radostí. A díky bohu, mám tak skvělou "rodinu", která ze mě měla taky děsnou radost a ještě víc mě namotivovala.
Jinak jsem v pátek před třídou měla stručně prezentovat historii firmy Ferrero, a když jsem se spolužáků ptala, jestli mi rozuměli, říkali, že bez problémů :D
Taky jsem psala další písemku z matiky, ze který mám 8/10, jenže to už je na druhý trimestr, takže mi to s průměrem nepomůže. Takže to vypadá, že můj definitivní průměr z matiky za první trimestr je 17,3/20. To pokládám za úspěch :D
Dneska mě čeká návštěva muzea, výstava betléma a pak jsem domluvená s dvěma kamarádkami, že půjdeme večer do kina na Ledové království 2.
Tak se mějte krásně a dorazte dneska do Pelhřimova na náměstí ke stromečku, bude tam zpívat náš Tensing!!! :D
Paaaaaaaaaaaa

24. 11. Deseet

Jestli jste se s mými články dostali až k desátému týdnu, tak před vámi smekám. Vzhledem k tomu, že se blíží milník tří měsíců (příští víkend), přemýšlela jsem, jestli by nebylo na místě nějaké obsáhlé shrnutí. Ale do konce trimestru už nezbývá ani měsíc, tak jsem si řekla, že svou touhu, všechno vyklopit, ještě nějakou dobu potlačím.
Těhle sedm dní bylo takových zvláštních.Nějak mi k tomu sedí slovo "mizérie". Střídala se stejskavá se stejskavou... Nejsem tu sama se sebou zrovna spokojená. S mojí francouzštinou to jde pomalu. Pomaleji, než bych si přála. Žádný velký, nebo "zázračný" posun se nekoná. Nebo mi to aspoň nepřijde. Furt spoustě věcem nerozumím a můj největší úspěch je, že začínám záměrně používat imparfait. No wow. Prostě tenhle týden to nebyla žádná sláva, ale doufám, že od pondělka už to zase bude všechno dobrý.
Co se známek uplynulý týden týká, tak ze zemáku mám 13/20 a třídní průměr byl 11/20. Písemka z francouzštiny 9/20, třídní průměr 10,6/20. A nakonec známka z těláku... 13,5/20, třídní průměr 13,2/20. No jo... Zlatý Čechy, kde mám z těláku jedničky a dostávám poukázky na knížky... XD
Jinak jsem v úterý byla na cirkusovým představení a TYBLÁHO! To bylo skvělý! Úplně něco jinýho, než cirkusy, který známe v Čechách. Seděli jsme v takovém divadle, kde mohlo být tak 150 lidí, a na "prknech, která znamenají svět", nám ukazovalo své dovednosti 7 akrobatů. Celé představení trvalo bezmála 2 hodiny. Bylo to boží! A navíc, měla jsem to zadarmo XD.
Moje kamarádka, co se tu cirkus učí se se mnou domluvila, že mě bude učit jezdit na monocyklu. Tak jsem to s ní po večerech trénovala, ale jakmile jsem se pustila sloupu, byl to rychlej proces. To ještě musím doladit... :D
Jinak.

• Skauti mi neodpověděli. Až se dostanu na intr, kde mám svůj francouzský počítač, napíšu jim znovu.
• Angličtina plus tu není žádnej odvaz, ale lepší než nic
• Dělala jsem taky s mým "taťkou" na zahradě domek pro ježky. Je to ultra roztomilý a kdybych si nezapomněla nabíječku na můj vybitý mobil na intru, dala bych vám sem fotku.
• Jo a kdybyste si o mě dělali starosti, jestli tu nemám hlad, tak už jsem si nějak zvykla na zdejší způsob stravování a mám spíš problém hlad do dalšího jídla dostat. XD

Berte tenhle článek trochu s rezervou. Všechno je tu v pohodě a tahle moje melancholická nálada snad už brzo odezní. A kdyby ne, tak mám před sebou ještě 6 dílů Hraničářova učně a s tím se dá žít. :D
Tak se mějte hezky. Myslím na vás - na všechny! Tak zas za týden. Pa!

17. 11. Devět - makačka

A je tu další týden! Dneska to ale vidím jen na rychlý zápis. Týden to nebyl jednoduchý. Pro mě vlastně asi zatím ten nejobtížnější.
Hlavní zásluhu na to měla skutečnost, že jsme psali asi 8 písemek. A to se tu opravdu nestává! Nešlo ani o žádné hrozně složité písemky, ale člověka to listování ve slovníku a zoufalost dokáže pěkně vycucnout. Jako příklad může posloužit písemka z francouzštiny, která nás zastihla nepřipravené. Takže první dojem bylo zděšení, následovala panika. Vrhla jsem se do překladu poezie, při kterém se střídala zoufalost (s některými výrazy si nevěděl rady ani můj slovník) a pocity úlevy, když se mi něco podařilo rozlousknout. Po přeložení poezie následoval nával stresu, protože uběhlo už čtyřicet minut a já ještě neodpověděla na žádnou otázku. A nakonec přišly na řadu sprinty, abych neodevzdávala prázdný papír. Tenhle proces si opakujte několikrát denně, celý týden... A tadáááá. Když jsem v pátek zvorala písemku z biologie (na kterou jsem se učila, protože jsem si řekla, že se nedám, a pak jsme dostali nějaký dokumenty o jakémsi výzkumu a měli jsme vypsat proč si během výzkumu mysleli to, co si mysleli), jelikož jsem skoro ničemu nerozuměla, naštvala jsem se na sebe, jak už dlouho ne. Protože kdo může za to, že nerozumím a pak kazím jednoduché písemky?? Ano, jsem to já. Korunku tomu nasadila hned další hodina, kde nás učitel překvapil také písemkou. Porozumění a rozbor textu. A to jsem už neměla sílu, střídat emoce. Odevzdaně jsem se pustila do překladu, ale nějaká moudrá jsem z toho nebyla. A to už jsem se přistihla, že rozmrkávám. Hezkej konec týdne, co? Ale nakonec jsem se sebrala a vyplivla na ten papír, co jsem dokázala dát dohromady. A pak díky bohu dopsala moje kamarádka a nabídla se mi, že mi vysvětlí, co nechápu. DÍKY. Takže nakonec jsem něco napsala a neodcházela jsem ze školy jako poraženec. Vlastně jsem měla docela dobrou náladu, že jsem se nedala a do všech písemek odevzdala co jsem zvládla. Každopádně už teď vím, že z písemky z hudebky mám 16/20 a z matiky 18,5/20. Jo!!! A další velký pokrok - třídní průměr je v této chvíli 11,87/20. Můj průměr je 12,08/20. Chápete, co to znamená?!?! Jestli mi během týdne udělalo něco radost, tak tohle se řadí na první příčku.
Jinak víkend byl boží. Ta moje francouzská "mamka" je jako já ujetá na Vánoce. Takže už druhý týden tu jedou vánoční filmy a chodíme tu ve svetrech se sobama XD. Taky jsem se s mojí "rodinou" bavila, jestli je nenapadá něco, co bych mohla během víkendů dělat. Kdo mě zná, ví, že se v Čechách nezastavím a furt někde jsem. Ale tady mě nedostatek koníčků a rozptýlení ubíjel. Tak jsem se s rodinou domluvila, že mě budou učit francouzštinu, během týdne jim budu psát nějaké eseje, abych trénovala psaní, a až bude tepleji, budu chodit pomáhat na zahradu rodičům mého "taťky". Taky jim tu budu každý víkend nahlas číst, abych trénovala výslovnost, a kdyby objevili někoho, kdo by chtěl během víkendů třeba hlídat děti, hned mi dají vědět. Tak uvidím, jak to půjde. Zatím jsem z toho nadšená. Když tak jsem si říkala, že si můžu půjčit jejich foťák a chodit ven, fotit, co uvidím. :)
   Tak se nám krátkej zápis trochu protáhl... XD Ups. No nevadí.
A ultra skvělá novina! Radši si na to sedněte... Zítra mě čeká první hodina ANGLIČTINY PLUS!!!! Konečně se mi to povedlo. Minulý týden jsem byla v kanceláři skoro denně XD. Ale dobrýýýý! :D
Jinak jsem se zkoušela spojit se zdejšími skauty, ale ještě mi neodpověděli. A zítra mě čeká cirkusové představení, na které se jdu společně s mými cirkusovými spolužáky podívat :D
A v neděli měla Baruška narozeniny, tak doufám, že jste jí všechni popřáli!!
Tak se mějte. Ať žijou sobový svetry!

9. 11. Mávám osmému týdnu

   Prázdniny byly skvělý! Jsem moc ráda, že Vás mám, a že jsem se s Vámi mohla zase vidět, protože jsem se už na všechny hrozně těšila. A samozřejmě se omlouvám těm, se kterými jsem zase tolik nepobyla  ...je Vás hrozně moc.
   Do Francie jsem se vrátila v neděli odpoledne, kdy jsem se zmohla jen na to se najíst a pak padnout do postele a spát tak 13 hodin v kuse.
   Celý týden byl jinak v pohodě. Až mě zaráží, co mě to popadlo, ale nějak děsivě jsem se vrhla do čtení. Takže jsem si za poslední týden na svůj seznam přečtených knih připsala 5 dalších (česky). Děsivý, co? Dál asi budu psát v bodech, pro větší přehlednost, a protože je to snadnější než dlouhej souvislej text XD

• Rozbily se nám na škole jediný holčičí záchody, který tam jsou. Všechny jsme skákaly nadšením (-_-), když se na jejich dveřích objevil nápis, ať nějakou dobu chodíme na klučičí. Do čtvrtka jsme se tam museli mačkat. Ještě že tu nikdo moc neřeší pitný režim...
• Protože byl Halloween, měli jsme na intru jeden večer společně koukat na horor. Někdo možná ví, že jsem v životě takovou chybu už jednou udělala (a myslim že ani Síma s Bárou z toho  tehdy nevyvázly bez nočních můr...), a nehodlala jsem ji opakovat. Takže jsem se dobrovolně přihlásila, že místo našeho školního kina, zamířím do volné učebny se učit (v mém případě číst). Asi po půl hodině, kdy jsem tam seděla ještě s ostatními strašpytly, dorazil učitel a řekl nám, že tam musíme být, dokud horor neskončí. Dvě a půl hodiny jsme tam klepali kosu! Ale stejně jsem ráda, že jsem se rozhodla, jak jsem se rozhodla, přestože mi potom moje jedna spolubydlící řekla, že to bylo slabý. Druhá se totiž klepala a utírala si slzy.
• Znovu jsem žádala o angličtinu. Doufám, že to tentokrát vyjde, jinak už to asi vzdávám. Moje náhradní rodina mi musela napsat přímluvnej dopis, aby se to hnulo. Tak mi držte palce.
• Vzpomínáte si na mojí pokaženou písemku z fyziky? Třídní průměr je 7,25/10. Já mám 7,5/10!!! Volejte sláva a tři dny se radujte! I když, furt mě samozřejmě štve, že jsem s
  i to tak blbě zvrtala.
• Dneska jsem byla v Remešiiiii

Tak se mějte hezky, pište dopisy Ježíškovi (na to není nikdy moc brzy) a pa :D

19. 10. Sedm.

   Tenhle týden utekl snad úplně nejrychleji! Cirkusáci odjeli na týden do Quebecu, což znamená, že nás na intru i ve třídě zbyla polovina. A to vlastně vůbec nebylo špatné :D Učitelé tenhle týden ani trochu nehrotili. Vlastně jsme dostali jen jeden domácí úkol a psali jsme jen jednu písemku a to až v pátek. Šlo o fyziku, a já jsem jí napsala bez slovníku!!!!!! Jednalo se o  práci s čočkama a světlem. Měli jsme objekt a museli jsme ho pomocí té čočky promítnout na stěnu a pak něco počítat a vyvodit z toho nějaký závěr. Jako, byla jsem na sebe vážně pyšná! Vyplnila jsem všechno, co se po nás chtělo. No a pak jsme to všichni odevzdali a učitel řekl třídě "Mělo by vám tam vyjít asi kolem 18-20 cm, což jak jsem koukal, vyšlo snad všem, kromě Amzy. Že ty sis tam nechal čočku +10 z předchozího cvičení? Teď jste měli použít +8." Amza byl samozřejmě zaskočen, ale smál se tomu, jakou příšernou chybou se připravil o dobrou známku... Všichni se smáli... Kromě mě. Protože já si tam tu starou čočku nechala taky.

   Odpoledne nám odpadla hodina, tak jsem si vyzvedla svůj kufr a šly jsme se s holkama projít do města. Nakonec jsme se poobjímaly, rozloučily, holky vyrazily na poslední hodinu a já vyrazila na autobus! 

   Měla jsem tam domluvený sraz s mojí "mamkou", která mi měla donést sýry, které jsem si u ní nechala v ledničce přes týden, a které jsme pak chtěla darovat v Čechách. A taky mi měla donést jídlo na cestu, abych za těch 20 hodin neumřela hlady. No... Jenže ona měla trochu zpoždění, narozdíl od lidí, co se mnou měli jet autobusem, takže za mnou přišel řidič ven a řekl mi, ať už si nastoupím, že už všichni dorazili a že už chce vyrazit. Takže jsem samozřejmě nasedla. Když stál autobus na semaforech, viděla jsem auto tý mý "mamky" jak parkuje, aby mi všechno předala. Takže se omlouvám babičkám, rodičům a také panu Daňhelovi, že jim hold nic nevezu. Třeba to vyjde příště.

No a pokud jste četli pozorně, tak vám tedy jistě neuniklo, že jsem odjela bez jídla. Vlastně ne úplně. Od oběda jsem si schovala jablko a měla jsem v batohu zbytek balíčku takových těch rýžových chlebíčků. A 0,75l vody. A hurá směr Paříž a Česká republika. Vzhledem k tomu, že jsem do Paříže dorazila až kolem deváté a měla jsem strach, jít se ve tmě toulat do města, udělala jsem si jen malou procházku s cílem najít obchod. Jenže jsem neuspěla. Takže jsem snědla svoje jablko, přikousla k tomu chlebíček a nasedla do dalšího autobusu. A tadaaaaa, teď jsem tu-někde v Německu. Za tři hoďky jsem v Praze! 

   Já vím že to říkám pořád, ale hrozně rychle to utíká! Vlastně jsem smutná, že už mi tu utekly skoro dva měsíce, ale taky mám hroznou radost, že zase všechny v Čechách uvidím. No labilní, já vím Ajuško... Což mi připomíná, že má Ajuška narozeniny, tak kdo jste jí ještě nepopřál, tak na to nezapomeňte!

   Mějte se hezky a za chvilku jsem u vás :D

13. 10. Týden šest

Jak začít...
Myslím, že se na všech projevuje to, že už potřebujeme prázdniny. Být každý den ve škole od 8:00h do 18:00h je pěkně vyčerpávající. I když se tam toho ani tolik neděje, dávat pozor stojí vážně hodně úsilí. A tenhle týden už se to na všech začalo projevovat. Musím říct, že čím víc se blíží má návštěva Čech (a že se blíží!!!!), můj volný čas se kamsi ztrácí. Místo toho mám každý den plný to-do list. Když jsem po víkendu zasedla do lavice, věděla jsem, že jsem naprosto nepoužitelná. A když jsem se rozhlédla po spolužácích, zjistila jsem, že rozhodně nejsem sama, kdo měl co dělat, aby sledoval směr výuky. O maskování kruhů pod očima, nebo o snahy se nějak "šlechtit" se spousta z nás už ani nepokouší. Tenhle týden se prostě nesl v duchu "vyžvejkanech žvejkaček".
   Z písemky z fyziky jsem dostala 9/20, což jsem tak nějak očekávala. Průměr třídy byl 11/20. No a jinak jsme psali další písemku z matiky. A to nevím, protože se psala v pátek. Stejně tak pořád nevím mojí známku z biologie.
   Tenhle týden nám ale odpadla hudebka! Díky bohu! S hudebkou tady mám takový problém. Moc nevím jak to mám popsat, protože je to takové složité... No prostě jde o to, že je UKRUTNĚ NUDNÁ! Já vím, že jsem jsem si o ní řekla a že jsem si to zavinila sama... Ale tohle si snad nezasloužím... Abyste si to dokázali představit... Vzpomínáte si na hudební nauky v ZUŠ? Já tam umírala. Tak moc, že jsem tam asi ve třetí třídě nechodila tak půl roku, než to prasklo. Tak si vemte tuhle nauku, prodlužte jí tak, že je 120 minut dlouhá a tadáááá. Jop. Až tak je to zlý! Myslela jsem, že budeme zpívat, třeba se učit noty, hrát na nástroje... Prostě třeba jako náš Tensing Pelhřimov, nebo něco na ten způsob. Smůla. Takže tu dvě hodiny rozjímáme nad tím: jestli je tahle skladba z tohohle období, nebo z jinýho. Proč si to myslíme? Že nemůže být napsaná roku........., protože tehdy se nepoužíval tenhle nástroj který můžeme slyšet v pozadí... Mě je jedno, kdy někdo vymyslel klavír, nebo jestli je tahle skladba horizontální , či vertikální! Jenže jsem asi jediná, protože zbytek mých spolužáků vypadá docela soustředěně a dokonce bych řekla že je to baví! Takže já jsem kapitulovala. Což znamená, že dělám, že nerozumím (vlastně to ani občas nemusím předstírat). A můžu si třebaaaa kreslit... Slabá útěcha. Já vim. XD Je mi jasný, že se téhle taktiky nemůžu držet navždy. Ale rušit to nemůžu. Když jsem se jim v tom sama šla vrtat, ať mi jí přidají... I když, možná to zkusím... Uvidím po příštím týdnu. XD
   Jinak jsme v předmětu historie-geografie přestali dělat dějepis a přesedlali jsme na zeměpis. Jak to  má náš učitel rozvrhnutý netuším, protože jsme se jako první věc vrhli na Bangladéš. Pak mě taky příjemně překvapil učitel na francouzštinu, který nám řekl, že na prázdniny žádné úkoly nedává, protože prázdniny jsou od toho, aby se odpočívalo :D. Jo a v pátek byla občanka hrozná sranda. Celá naše třída se lámala smíchy a utírala slzy. To bylo super!
   A co se pokroku ve francouzštině týče. Nerozumím všemu. Zdaleka ne! Dělám spoustu chyb. SPOUSTU. Asi dva týdny zpátky jsem z toho byla taková přešlá, jestli nejsem nějaká natvrdlá, že to jde nějak pomalu. Ale pak jsem si řekla, že je to jedno, protože kdybych měla rozumět po měsíci, proč bych tu měla být celý rok. A pak mi začali lidi říkat, že se lepším. Moje rodina mi řekla, že každý víkend vidí nějaký pokrok a stejně tak mi to říkaly i moje kamarádky. A na to co jsem se nestihla naučit teď (A že je toho požehnaně!!!) mám ještě skoro celých 9 měsíců.
   Nemůžu uvěřit, že za týden už budu doma. Utíká to tu strašně rychle. Kdybych musela, klidně bych tu ještě nějakou dobu byla, než bych jela domů. Ale nemusím, a už se na vás těším.

A nějaký strašně zajímavý zajímavosti:

• Už se nám na intru topí!!! 
• Dneska jsem loupala mandarinku a úplně se mě chytila vánoční nálada
• Mám skoro sbaleno, a strašně se na tu krásnou českou kotlinu těším!!

5. 10. Pátý týden

Další týden za mnou. Teda musím říct, že to utíká neuvěřitelně rychle.
   V pondělí večer jsem měla stejskavou. Zatím tu největší, co mě tu potkala. A strašně jsem si přála, aby mě někdo objal. Tak jsem došla do pokoje, kde bydlí moje spolužačky a ubrečená jsem je poprosila, jestli by mě neobjaly. Hned se na mě sesypaly. A pak mi udělaly čaj. Teda musím říct, že ta chvíle, kterou jsem s nimi strávila, mi neuvěřitelně pomohla.
   Z písemky z matiky jsem dostala 16,5/20. Třídní průměr byl 10/20, takže jsem se sebou dost spokojená. Moje písemka z dějáku se mi neznámkovala. Ale měla jsem tam toho tak půlku. Přepadovka z fyziky dopadla 6/10. S tím dokážu žít. Ale abychom toho z té fyziky neměli málo, psali jsme další písemku. Teď už ale předem hlášenou a větší. Téma: Zvuk. Něco jsem tam psala, ale stihla jsem jen půlku (ono se s mým tempem překládání slovních úloh není čemu divit).
   No a moje písemka z bižule dopadla nad očekávání. Dostala jsem 8/10, což bylo nejvíc z celé třídy (vlastně jen z mojí půlky třídy), a byla jsem jediná, kdo toho dosáhl... Nevím, jak se to mohlo stát. Ale takovou radost jsem ze sebe dlouho neměla.
   Taky celá moje třída psala nějaký srovnávací testy. Vlastně je psalo všech 8 tříd prváků, co tu jsou. Šlo o testy z francouzštiny a z matiky. Psalo se to na počítači a nesměla jsem mít svůj slovník... No... Můj třídní, který tam u toho byl si sedl vedle mě s tím, že kdybych něčemu nerozuměla, tak mi bude pomáhat. Jenže... Já nevím, na co se rozdělují jejich slovesa, jaký druhy vět mají, nevím jak pojmenovávají slovní druhy a kolik časů vlastně existuje. Takže jsem to zkonzultovala s mým učitelem a ten mi řekl, ať se na tu francouzskou část vykašlu, že to pak vedení vysvětlí a  ať rovnou začnu dělat matiku. Nevím jak se řeknou rovnoběžky, kolmice, těžnice, a spousta dalších matematicky zaměřených slov. Takže jsem si moc nepomohla, jelikož většina úkolů byly slovní úlohy. O něco jsem se pokusila. A naštěstí to není známkovaný, takže vlastně o nic nejde.
 
   Musím říct, že si s každým dnem víc a víc uvědomuji, jak jsem ráda, že jsem tady. Neumím to moc popsat, ale vážně jsem ráda, že tu jsem.
  Teď se mi nějak nakupily věci do český školy, tak s tím jdu zase pohnout.
Mějte se fanfárově.