Říkala jsem si, že bych sem mohla sesumírovat, jak to tedy nakonec bylo s tím mým ramadánem.
Začala jsem středou 22. 3. 2023 a zprvu jsem byla docela ohromená. Jakože kolik volného času bychom přes den mohli mít?? Ne opravdu. Šla jsem o víkendu ráno do knihovny a vlastně jsem tam mohla zůstat úplně celý den, protože prostě pít nepotřebujete, jíst nepotřebujete, na záchod tím pádem taky nepotřebujete. Prostě hustý. Navíc jsem ani neměla nějaký nezvládnutelný hlad, a žízeň jsem snad pocítila jen po tenise (a to přiznávám, skleničku vody jsem si vždycky dala). Z tohohle hlediska to bylo v pohodě.
Začala jsem s tím, že poslední jídlo ráno se jedlo v 5:30 a znovu se jedlo v 19:00. Po pár dnech se ale měnil čas, jenže slunce vycházelo pořád ve stejnou dobu, a tak se to celé posunulo na 6:30 a 20:00. To pro mě ale představovalo mírnou komplikaci, protože jsem došla k tomu, že pro mě bude lepší večer vždy zajít do jídelny, než si vařit sama. Znamenalo by to pro mě totiž tři dny jíst dokola to stejné jídlo. A když jde o jediné jídlo dne, chcete si ho užít. Jenže do jídelny vás pustí nejpozději v 19:45 a jídlo pak musíte za dvacet minut zhltat. A to častokrát ani nejde, protože když chytnete frontu a máte nějaké pospíchající kuchařky, dostanete na jídlo o třech chodech 10 minut. Takže jsem se rozhodla, že budu pokračovat, jakoby se čas nezměnil, a tím pádem nechala jídelnu ve hře. To ale znamenalo vstávat v pět a do půl šesté mít všechno snědeno a vypito. Občas jsem tedy doopravdy vstala, najedla se a fungovala. Většinou jsem se ale jen najedla a zalezla zpět do postele a nebo jsem tuhle příležitost prostě prospala.
A teď k těm těm míň praktickým věcem. Jsem ohromnej milovník čajů a piju je prakticky nepřetržitě. A to je něco, co mi strašně chybělo. Když sedím za stolem a dělám prakticky cokoli, vždycky mám u sebe hrnek nebo láhev a leju do sebe tekutiny po litrech. Ne proto, že bych měla žízeň, jen že to k mému stavu koncentrovanosti prostě sedí.
Co mi po čase začalo hodně chybět, byla ta klasická strukturovanost dne. Takové chvíle, kdy se na chvíli vypne a člověk se soustředí jen na jídlo. Nebo se prostě tak příjemně uzemní. Už jsem říkala, že jsem netrpěla žádným nezvladatelným hladem, ale jíst mi prostě chybělo, a postupně jsem se začala skoro až děsivě upínat k večeři. Uvědomila jsem si to jednou s kamarádkou, když jsme šly na hodinu, a ona prohodila, že dneska asi nestihneme jídelnu, protože učitel minule varoval, že bude možná přetahovat. Takovou paniku jsem nezažila, ani nepamatuju. Samotnou mě vážně překvapilo, jak mě to vzalo, protože normálně takové drobné nečekané překážky v klidu přecházím, a jen se nad nimi zasměju. A tady jakoby šlo o život. Až když jsem si ujasnila, že to kdyžtak nevadí, že nebudeme o hladu a půjdeme na kebab, jsem se uklidnila :D
Největší potíž mi ale dělalo soustředění. Z mého dne se se stalo takové čekání na večeři, a až potom jsem byla schopná cokoli udělat. Jinak přes den nějaké učení nepřicházelo moc v úvahu. Nekecám, když řeknu, že se jsem nad svým dnem přemýšlela a rozvrhovala si ho podle hodin do jídla. Abych dala nějaký příklad. Třeba pondělí: Vstát pozdě, abych měla kratší den. Pak půjdu na tenis, ten je do dvou. půjdu domu, vychladnu, umyju se a umyju si hlavu. Než mi nějak uschne, jsou čtyři. Takže do sedmi to jsou tři hoďky. To zvládnu koukat na přátele. Nebo můžu ještě skočit vrátit nějaký věci do knihovny, to by mi mohlo zabrat tak dvacet minut. A pak už to bude do večeře jen chvilka... No Chápete. Takové proflákané dny, kdy prostě jen dělám všechno pomalu a zabíjím čas.
Když jsem se do půstu pouštěla, netušila jsem, s čím se budu potýkat. Původní plán byl vydržet až do 16. 4. ale to se tedy nakonec nekonalo. Na přípravu na zkoušky nemáme zas tolik času a proflákat celý týden jsem si nemohla dovolit. A učit jsem se takhle prostě nedokázala. Takže jsem po čtrnácti dnech (a to 5. 4.) svůj půst ukončila.
Rozhodně to ale byla zajímavá zkušenost, o tom žádná! Vyzkoušet si to může každý, docela by mě zajímalo, co byste na to říkali. Tak jestli se do toho někdy pustíte, určitě pak budu jedno ucho!! :D
Žádné komentáře:
Okomentovat