Duben 3 a 4

 Jak jsem předesílala už dřív, tyhle dva týdny dám do jednoho společného příspěvku, protože se toho zas až tak moc neudálo. Ale takhle už to asi bude až do konce mého pobytu v Dijonu. Prostě začíná zkouškové :)

První týden byl jen o nějakém opakování do školy a o návštěvách Ninon v nemocnici. Viděla jsem se s Louim a s Laetitiou. U Ninon jsem se pak seznámila s dalšími skvělými lidmi, společně jsme se procházeli, piknikovali... Přemýšlela jsem, jestli mě nemrzí, že jsem v tom týdnu nejela domů, ale asi jsem spíš ráda, že jsem zůstala. Bylo to zase jiné trávení času, než které jsem doposud z Dijonu znala. A kdy jsem naposledy jen tak seděla celé odpoledne s kamarády a lelkovala? V sobotu jsem šla uklízet a v neděli nasedla na vlak do Paříže!

V Paříži jsem se snad ani neztratila (!) a v pořádku dorazila na byt jedné Ninon kamarádky, co zrovna byla někde pryč. Takže jsem si hezky na jednu noc žila v přízemní malinkaté garsonce v centru hlavního města Francie. Moc hezká zkušenost :) V pondělí mě čekal ve čtyři hodiny ráno Uber, aby mě odvezl na letiště, protože MHD začíná jezdit až 5:30h. Letiště jsem zvládla levou zadní a i cesta z Lisabonu do Setubalu byla bez větších komplikací. Protože společný program začínal až večeří, měla jsem dobrého půl dne na nějaký průzkum terénu. Došla jsem si nakoupit, co jsem potřebovala, podívala jsem se na pláž... Úplně jsem zapomněla, jak moc vlastně lidé v létě smrdí a jsou zpocení a ulepení. A společnou večeří nám to všechno začalo.

Účastním se programu YMCA leadership Academy 2023, v rámci kterého se asi třicet YMCA dobrovolníků a pracovníků potká jeden týden na jaře v Portugalsku a jeden týden na podzim v Gruzii. A tohle byl ten první. Prvních pár dní jsme se věnovali různým pojmům, jak pracovat s menšinami, s uprchlíky... Co pro mě ale bylo asi nejzajímavější byla prohlídka YMCA Setubal. To bylo neuvěřitelné. Dala bych vám sem odkaz na jejich stránky, aby bylo vidět, co vlastně dělají, ale našla jsem to jen v portugalštině, tak máte smůlu. Ale mají veliké YMCA centrum s tělocvičnami, posilovnou a třeba i bazénem. A kromě toho jim patří komplex bytů, kde ubytovávají uprchlické rodiny, a pomáhají jim začleňovat se do společnosti. Malý nájem, pomoc při hledání stálé práce, péče o děti... Dechberoucí. 

Celý připravený program byl skvělý. A také i to že jsme se opravdu sešli ze všech koutů nejen evropy. Z Čech jsem byla sama. Byli tam ale lidé ze Slovenska, Moldavy, Finska, Švédska, Španělska, Rumunska, Ukrajiny, Portugalska, Ruska, Bulharska, Gruzie, Irska, Anglie, Skotska, Malty, Albánie... A jestli se nepletu, tak z každé země byli třeba maximálně dva zástupci, takže to opravdu byl pořádný mišmaš. Což bylo skvělé, zase jsem si měla možnost procvičit nějakou angličtinu, protože s tou je to u mě momentálně bída. 

Celý program končil v pátek společným večerem a v sobotu jsme se začali rozjíždět. Já si ale zabookovala letenku až na neděli a tak jsem měla možnost celou sobotu strávit ještě s nějakými přáteli v Lisabonu. Nicméně jsem v sobotu ráno zjistila, že Francouzi v Paříži stávkují, a můj let byl zrušen. A tak jsem tedy letěla až v pondělí, čímž jsem získala ještě jeden den v Portugalsku navíc. No a včera jsem v devět hodin večer dorazila na kolej. 

Nevím, jestli dokážu správnými slovy popsat, jak moc jsem ráda, že jsem do Portugalska jela, a co mi to dalo. Znovu jsem si ujasnila, že YMCA jsou lidi, kterými se chci obklopovat, a místo, kde se cítím dobře. Celou mě to prostě zasáhlo, asi to tu nechci tolik rozebírat, je to takové osobní? Ale vrátila jsem se s novou sílou v žilách. 

Tenhle týden bude o škole a prvních zkouškách. Tak mi držte palce, nevím, kdy se zase budu moct ozvat, protože to zatím vypadá, že se nebude dít nic speciálního, jen škola a škola. 

Mějte se hezky, myslím na vás na všechny!