Další týden je za námi! Ale tentokrát šlo o úplně poslední týden školy tohohle roku. Nechápu.
Pondělí jsem začala tenisem, a to prostě nejde zahájit týden lépe. Chvíli jsem dokonce znovu hrála s pokročilýma, takže třeba to se mnou minulý týden nebylo tak špatné! Tentokrát jsem málem vypustila duši a po tréninku opět porušila ramadán, když jsem vypila sklenici vody. Ani nevím, co dalšího jsem dělala. Moje paměť je občas fakt žalostná.
Úterý byla docela nuda, protože do školy nedorazil ani jeden můj kamarád! Ninon nebylo dobře, Laetitia zůstala déle u svého přítele a na Louiho se někde nalepila pořádná chřipajzna a tak horečkoval doma. Tím, že se blížil konec školního roku nám už začaly končit předměty, takže jsme z původních 4 hodin měli jen dvě. Nezlobila jsem se :)
Ve středu byli všichni moji kámoši ještě mimo provoz, ale protože jsme měli jen jednu hodinu, ani to nebylo tak znát. Ta navíc byla večer a jedinej, kdo na ní se mnou normálně chodí bývá jen Laetitia. No ale co bylo na středě zajímavý! Šla jsem poprvé na tu svou uklízecí brigádu! To bylo fakt dobrý rozhodnutí. Jen jsem pořádně nevykoumala, jak k tomu baráku na kole. Protože cyklistickej pruh je jen na jedné straně silnice v jednom směru, a tak netušim, jak bych se pak měla vracet. Moje dilema spočívá v tom, jestli jet na chodníku nebo normálně po silnici... A protože jsem srab a netušim, radši nechám kolo u stojanu ve městě a dojdu to pěšky :)) Cestou jsem se taky stavovala u Louiho, abych mu donesla hezky zázvor a citrony. Ten chudák vypadal. No ale jinak uklízení byla pohodaaa. Trochu jsem se stresovala, aby to všechno bylo fakt dobrý a vypucovaný jak má, a myslim, že se to povedlo. I ten týpek mi pak psal, že za něj výborný, takže super :) A za Melinou jsem tenhle týden taky nešla, nějak se jim to nehodilo.
Ve čtvrtek ráno už mě čekala v posluchárně Laetitia! A to bylo skvělý! A tehdy jsem ukončila ramadán a šla s ní na oběd. Po obědě jsme se rozloučily, já si běžela nakoupit a znovu jsme se sešly na angličtině. Pak jsme si zalezly do kavárny, kde jsme chvilku jakoby školovali a já musela na francouzštinu. Nicméně jsme se dohodly, že se pak ještě sejdeme a dojdeme si spolu na véču. No francouzština byla zajímavá. Přihlásila jsem se na ní vlastně tak náhodou. Původně jsem chtěla chodit na angličtinu C1, ale tu nenabízeli, tak jsem si řekla, že když už tam jsem... A přihlásila jsem se na francouzštinu. Nikdo mi k tomu nedal žádný informace nebo tak, prostě jsem jen přišla do kanceláře, řekla, že se chci přihlásit, vyplnila formulář, zaplatila a na nástěnce si našla kdy a ve které učebně se mám pak hlásit. V té době ten kurz už ale asi dva týdny běžel, takže nějaké organizační věci byly dávno urovnány. Nicméně hned tu mou první hodinu na konci se učitel jen jako jednou větou zmínil o nějakém závěrečném testu. Říkala jsem si, že jsem to třeba jen blbě pochopila a protože jsem tam byla nová a o svojí francouzštině stále občas pochybuju, na nic jsem se nezeptala. To až asi před dvěma týdny jsem se bavila s nějakým z Německa a tak jsem se konečně dozvěděla, že doopravdy se na konci píše závěrečná zkouška. Super. Nějak jsem si řekla, že až se to bude blížit, ten učitel nám to určitě připomene. Takže asi vám je jasné, co se nakonec stalo. Ve čtvrtek jsem dorazila na hodinu a protože jsem tam byla první využila jsem toho, že jsme tam s tím učitelem sami a zeptala jsem se ho na ten test. On mi říká, že jo, že na konci opravdu test je, a že se píše dneska. Na to jsem se začala smát a zeptala se, jestli vážně, nebo si dělá srandu. Přesně tohle je totiž jeho smysl pro humor. A on se tak zasmál, že fakt. A pak přišel do třídy další člověk, tak se ho ten učitel zeptal, co budeme dneska dělat. "Dneska je ten test, ne?" No... Za tu část, kde se měl tvořit subjonctif se vážně stydím. Ale tak co. Mě ta známka nakonec stejně k ničemu nebude :)
Nicméně s Laetitiou jsme se sešly, až když už byla zavřená jídelna, a tak jsme šly na kebab. Bylo to vlastně takový hezky symbolický, protože šlo o naše poslední společný jídlo a večer. V pátek měla totiž odjíždět hned po statistice k taťkovi a pak už jsou prázdniny, zkouškové a já jedu pryč, ona jede pryč. A už se teda do Dijonu nevrátí, protože bude končit se školou. A užít si s ní takhle poslední véču a noční procházku, to prostě potřebovalo úroveň. Kebab... :))
V pátek byla jen statistika. Nikdo jsme teda moc netušil, jestli náhodou nebude i vývojová psychologie, protože došlo k nějakému komunikačnímu šumu, ale ne. Jen statistika. A tím skončily přednášky a semináře, a přišla už jen příprava na zkouškové. A protože mám asi dohromady dva týdny na to zmáknout šest předmětů, neodehrálo se o víkendu nic zajímavého, a stejné to asi bude i celý tenhle týden.
Přemýšlím, jak vám sem dát i něco o tom ramadánu, ale asi to napíšu do zvláštního příspěvku, protože tenhle už začíná být nebezpečně dlouhej :)
Tak se mějte! Třeba za týden, nebo za dva :)
Žádné komentáře:
Okomentovat