Ou. Tak to je největší nostalgie, když sem napíšu, že rychle musím dát do kupy tenhle článek, abych stihla vyrazit na tenis. Asi jsem se zas tak moc nezměnila a nevyrostla. Ani nevim, jestli je to dobře, nebo spíš ne :)
Dneska se vracíme k týdennímu shrnutí, jako takový malý náhled do toho, jak to tu prostě vypadá.
S tenisem jsem vlastně začala minulý týden. Nějak jsem měla kliku a uvolnilo se jedno místo. Tak proč ne, když jsem zrovna měla čas. A rozhodně jsem udělala dobře! Jednak jsem se vyřídila tak, že mě chůze do schodů zmáhala ještě v pátek, a taky náš trenér vypadá jako Zac Efron! Teda ještě před všemi těmi plastikami. Vypustil nás začátečníky na venkovní hřiště s tím, že prostě do toho máme plácat, jak to půjde, ideálně, aby míč letěl někam do blízkosti vyznačeného hřiště. A více méně to tak bylo s drobnými změnami celou hodinu a půl. Nejlepší :D
V pondělí jsem se taky vlastně účastnila nějakého experimentu na kognitivní/vývojovou psychologii. A byla to docela zábava. Na ten experiment jsem šla vlastně dvakrát, protože jsem si spletla datum a byla připravená před laboratoří už minulý týden. Taková moje klasika.
Úterý tu beru jako celkem hektický den, co se školy týče. Náš rozvrh vypadá tak, že začínáme v deset dvouhodinovkou, máme hodinu na oběd a znovu dvouhodinovku, po které následuje hodinka pauzy a pak čtyři hodiny přednášek v kuse s tím, že končíme v osm. Naštěstí jsem zjistila, že přednášky statistiky mi k ničemu nejsou, a tak jsem se zbavila nepříjemného čtyřhodinového večerního bloku. Sice stále končím v osm, ale aspoň neusínám. Je ale docela hustý, že už se nám mílovými kroky blíží konec semestru a pomalu se zbavujeme předmětů. Například ten den to byl předposlední seminář ze sociální psychologie.
Mám sousedku muslimku. Párkrát jsme spolu vedly rozhovory o islámu a ona mi vždy básnila o ramadánu a o půstu. Nevím, překvapuje vás, že jsem se rozhodla to taky vyzkoušet? Na googlu psali, že ramadán začíná 22. 3. ale stáhla jsem si nějakou hustou mobilní aplikaci (kde je prostě všechno! Časy modliteb, modlitby, kompas, úryvky koránu... hustý!), a tam psali, že začíná 23. Byla jsem z toho celkem zmatená, ale protože vím, že ho nebudu moct držet celý měsíc, ale pouze 3 týdny, řekla jsem si, že klidně začnu 22. Takže středou pro mě začal třítýdenní půst. Proč jen třítýdenní? V polovině dubna jedu s Ymkou na týden do Portugalska, a úplně nevím, jak by lidi z křesťanské organizace koukali na to, když bych jim řekla, že nebudu obědvat, protože držím ramadán... Ve škole jsme měli jen dvě dvouhodinovky (s tím, že jsme zase končili v osm), kde tentokrát nebyli žádní moji kamarádi, protože Ninon ani Louis nevstávaj na hodinu od osmi, a Laetitia jela za svým tátou, protože u něj zapomněla nějaký věci. Taky jsem vlastně byla u Meliny! Dobrovolničím tu v organizaci, co pomáhá dětem ze sociálně znevýhodněných rodin, a právě tak jsem se dostala k Melině. Je jí sedm a úplně jí zbožňuju. Se svojí francouzštinou nemůžu kontrolovat páťákům úkoly, ale zkontrolovat, jestli správně napsala písmeno S a chodit do knihovny, to zvládám. Tentokrát se k nám v knihovně přidalo ještě postupně asi pět dětí, tak jsem měla takovou soukromou školku. Ale bylo to skvělý! Jo a večer jsem si volala se Šmankote a Bají! Konečně!
Čtvrtek, to byla celkem pohoda. Nic spešl se nedělo. Sociální psychologie, angličtina a večer francouzština pro cizince. Ta se mi teda kryje s předmětem Moc obrazů, co je taky od šesti do osmi, ale mám od Laetitii slíbený poznámky. Nicméně čtvrtek byl den stávek a demonstrací, tak se stalo, že naše večerní francouzština skončila asi o půl hodiny dřív, kvůli nějakým odhodlaným demonstrantům, co se snažili dostat do školy. Šly jsme pak s Laetitiou na večeři, a když už jsme se jen tak procházely a povídaly, míjely jsme budovu, co je tu demonstranty permanentně okupovaná. Spíš než jako nějaký protesty to prostě vypadalo, na nějakou vydařenou párty.
Highlight mého pátku byl hovor s Ajuškou. Měli jsme předtím sice statistiku a vývojovku, ale je jasný, že Ajuška vede na plný čáře. Statistika byla celkem vtipná. Na gymplu jsem používala kalkulačku, co mi perfektně sloužila několik let. Na zdejší statistiku je ale krátká, a neumí, co je potřeba. Tak jsem si na francouzském bazoši koupila nějakou jinou a lepší, jen abych v pátek zjistila, že ani ta to neumí... Super. Už je pondělí, v pátek píšeme, a já si furt neopatřila novou. No nevadí.
Sobotu jsem začala produktivně, jak to jen šlo. Tím, že se nemusím zabývat obědem, mi najednou přibylo neuvěřitelné množství času. Tak jsem v sobotu v před desátou vyrazila do knihovny a vrátila se kolem druhé. Tím má produktivita skončila a zbytek odpoledne jsem si četla. Ale ta snaha se počítá. Večer jsem si volala se Zuzkou a to prostě člověka úplně pohladí po duši a inspiruje. Nechám vám tu odkaz na její blog, abyste taky mohli načerpat trochu jejího pozitivna: Zuzky blog
Neděle byla pohodovááá. Do školy jsem teda neudělala nic, ale asi mi to ani moc nevadí. Vyrazila jsem do kostela a odpoledne se neslo, tak jako téměř celý týden, v duchu hovorů a získávání novinek od okolí. Tentokrát šlo teda o různé členy rodiny a jeee. Už se na všechny zas těším. Do Čech se teda dostanu až asi za dva a půl měsíce, ale jak já všechny umačkám.
Tak nakonec docela dlouhej článek tyjo. Ale to nevadí. Tak se mějte a třeba zase za týden? Nevím, nechci slibovat, ale to psaní má něco do sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat