Tak! Už jsem skoro ani nedoufala, že se tohle stane, ale je pátek večer a mě úplně chytla slina sepsat si sem shrnutí prvního semestru. Oficiálně nám teda skončil už před dvěma měsíci, ale lepší pozdě, než nikdy.
Nějak nevím, kde začít. Jestli jet po kategoriích, a nebo spíš chronologicky. Ale asi začnem hezky postupně.
Začátkem srpna jsem se zase vrátila do města Morteau a pokračovala v brigádování. Tehdy mě vezla do Francie mamka a poprvé jsem si prohlédla Dijon. Byla to taková skvělá holčičí jízda, kdy jsme si ráno kupovaly croissanty a jedly je v parku u fontány. A když jsme si Dijon prohlédly, vyrazily jsme tedy do Morteau. Tam jsem byla až do začátku září.
Jejda, úplně živě si pamatuju, jak jsem děsně nervózně vstupovala do tý ohromný a narvaný posluchárny, kde nás čekala úvodní uvítací "přednáška". Profesoři nám vysvětlovali, jak celá univerzita funguje, kde hledat potřebné materiály a na koho se v případě potřeby obrátit. Následky toho, že jsem tenkrát nepochytila všechno si nesu do dneška :)
První týden byl takový zabydlovací. Studenti vyšších ročníků nás prováděli po kampusu, dávali nám všelijaké rady a typy snažili se nám prostě všemožně pomoct. Jo teď mě napadá, že pro jistotu bych měla osvětlit, co tu vlastně dělám. Jsem v Dijonu v prvním ročníku psychologie. Tak, a jdeme dál.
Pomalu se přesouváme k přednáškám. Ke svému školnímu účtu jsem se přihlásila hned jak to šlo, a rovnou si postahovala všechny materiály, co jsem jen našla. Zpětně to hodnotím, jako výborný tah, protože jsem tak získala například prezentace, co v loňském roce postupně zveřejňovali učitelé vždy po přednášce pro své studenty. A protože je tou dobou ještě nestihli odstranit, měla jsem prezentace skoro ke všem předmětům hezky předem.
K samotným předmětům. První krutý střet s realitou mě čekal s klinickou psychologií. Učitelka mluvila děěěsně rychle, takže jsem si několik týdnů nebyla schopná na přednášce zapsat ani čárku. A se seminářem to bylo zprvu úplně stejné. Na něj jsme si vždy měli pročíst nějaký text nebo kapitolu z nějaké knihy. Nevím, proč jako první text zvolili to co zvolili, ale mě to odzbrojilo. Hodinu mi trvalo projít jednu stranu a přeložit si slova, co jsem neznala. A pak hodinu druhou, kdy jsem se jen snažila porozumět o čem se v textu mluví. Takže mých 6 stran se rázem proměnilo na 12 hodin práce. a to byl jen blbý dvouhodinový seminář.
Co mi přineslo ohromnou úlevu byly hodiny diferenciální psychologie. Jednak jsem měla předem stažené prezentace, do kterých jsem si mohla rovnou psát poznámky, a jednak jsem učiteli rozuměla! To jsem po klinické psychologii rozhodně potřebovala.
Kognitivní psychologie byla docela fajn. Přednášky mě moc bavily, protože nám učitel často představoval různé příklady z každodenního života a mluvil hodně o experimentech. A to prostě zaujme :) No jenže jsme měli ještě seminář, a to zas tak veselé nebylo. Ale na druhou stranu, žádnému zoufalství jsem teda nepropadala ani náhodou. Náš učitel nebyl totiž původem z Francie ale z Kanady. Jeho rodným jazykem byla tudíž angličtina a když mluvil, nerozuměla jsem mu skoro nic. Příhodu o tom, že jsem mu místo slova "General" (obecný) rozuměla "Genoise" (piškotový korpus) jsem vyprávěla tolikrát, že je mi vážně líto mých nejbližších, co už by jí dokázali odvyprávět za mě. Naštěstí jsme seminář měli jen jednou za čtrnáct dní a i přesto, že jsem vůbec neposlouchala (Hraniční čas, po který jsem se snažila udržet pozornost bylo asi čtyřicet minut. A pak jsem rezignovala.) jsem se na zkoušky zvládla nějak připravit. A to díky mým přátelům, co mi pak všechno znovu vysvětlili, prošli se mnou příklady a poskytli mi poznámky (Miluju).
Dál tu mám napsanou psychobiologii. To byl zvláštní předmět, protože to s psychologií nemělo úplně mnoho společného. Šlo o prachsprostou biologii a chemii. Jen se nás snažili oklamat názvem předmětu! Probírali jsme vlastně skoro celou dobu buňku. Různé procesy s ní spojené, různé struktury, pak trochu genetiky a tím to končilo. Mě to zas tak moc nevadilo (na rozdíl od většiny mých spolužáků), protože jsem si docela obstojně zvládala psát s tabletem poznámky do prezentací, a tak jsem si ani nepřišla tak zmatená :)
Jako poslední předmět jsem měla Víry, kultury a společnosti. Skládal se ze dvou předmětů, kde se oba točili okolo vývoji křesťanství ve Francii od 16. - 20. století. Moc zajímavé hodiny. Navíc se mi hned zezačátku povedlo vytasit se s husity, čímž jsem si okamžitě naklonila jednoho učitele na svou stranu a stali se z nás více méně kámoši :)
Zkoušky. Mohla bych tu popsat, jak to celé funguje. Pokud jste můj blog četli už někdy dřív, možná víte, že ve Francii se hodnotí 0 - 20 (20 je nejlepší). Zkouškové probíhá 14 dní, a během té doby píšete závěrečný test z každého předmětu a semináře, co jste za semestr měli. Samozřejmě si pak z každého testu odnesete nějakou známku. Pokud se předmět skládal z přednášek i ze seminářů, udělá se z těch známek průměr, takže nakonec máte z kognitivní psychologie jen jednu známku. Všechny posbírané známky (furt se tu opakuju, ale nevím, jak bych to měla nazývat jinak) na konci semestru sečtete a uděláte si celkový průměr. Pokud je vyšší než 10, gratuluji a semestr máte úspěšně za sebou. Pokud ne, nic se neděje, do druhého semestru pokračujete tak jako tak. Na konci roku si zase sečtete všechny známky a zjistíte semestrální průměr. Nakonec vám půjde o průměr obou dvou semestrů dohromady. Je to dohromady víc než 10? Velmi gratuluji, úspěšně jste ukončili první ročník a máte klid. Pokud se stalo, že z prvního semestru máte například 11 a z druhého jen 5 (tím pádem celkový průměr 8) půjdete v červnu na tzv. "Ratrapáž" kde si znovu napíšete zkoušky ze všech předmětů ze kterých jste nedosáhli 10. ale týká se to pouze předmětů z toho pololetí, jehož celkový průměr nebyl 10. V našem případě tedy jen druhý. Může se ale samozřejmě stát, že z prvního semestru dostanete dohromady 9 a z druhého 13. Tím pádem jste v pořádku prošli (celkový průměr je 11 a to stačí) Horší to bude, když z obou dostanete třeba 8. To se pak na "ratrapáži" pěkně zapotíte.
Když se ale vrátíme k našemu původnímu příkladu S1: 11 a S2: 5. půjdete na ratrapáž, napíšete třeba tři testy ze kterých jste měli známky velmi nízké a znovu si spočítáte nový průměr za druhý semestr. Můžete si tak ratrapáží známku vylepšit, nebo naopak se z původních 5 můžete dostat na 4. Znovu se udělá průměr celého roku. Je-li vyšší než 10, gratuluji, máte to celé za sebou. Pokud není, zopakujete si ročník. To se tady ale stává docela běžně, takže se to nevnímá jako žádná potupa, nebo katastrofa :) Taaak. Snad to bylo jakž takž srozumitelné. Ani nechci počítat, kolikrát jsem napsala slovo semestr nebo známka.
Kdybych měla vypisovat všechno, co bych chtěla, asi byste to dávno před koncem zabalili. A já taky potřebuju jít spát. Ale můžete mi věřit, že se tu mám fakt dobře. Já vám to tady kdyžtak budu postupně nějak osvětlovat. Tak nějak vítejte zpátky. Už se mi po Vás stýskalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat