19. 10. Sedm.

   Tenhle týden utekl snad úplně nejrychleji! Cirkusáci odjeli na týden do Quebecu, což znamená, že nás na intru i ve třídě zbyla polovina. A to vlastně vůbec nebylo špatné :D Učitelé tenhle týden ani trochu nehrotili. Vlastně jsme dostali jen jeden domácí úkol a psali jsme jen jednu písemku a to až v pátek. Šlo o fyziku, a já jsem jí napsala bez slovníku!!!!!! Jednalo se o  práci s čočkama a světlem. Měli jsme objekt a museli jsme ho pomocí té čočky promítnout na stěnu a pak něco počítat a vyvodit z toho nějaký závěr. Jako, byla jsem na sebe vážně pyšná! Vyplnila jsem všechno, co se po nás chtělo. No a pak jsme to všichni odevzdali a učitel řekl třídě "Mělo by vám tam vyjít asi kolem 18-20 cm, což jak jsem koukal, vyšlo snad všem, kromě Amzy. Že ty sis tam nechal čočku +10 z předchozího cvičení? Teď jste měli použít +8." Amza byl samozřejmě zaskočen, ale smál se tomu, jakou příšernou chybou se připravil o dobrou známku... Všichni se smáli... Kromě mě. Protože já si tam tu starou čočku nechala taky.

   Odpoledne nám odpadla hodina, tak jsem si vyzvedla svůj kufr a šly jsme se s holkama projít do města. Nakonec jsme se poobjímaly, rozloučily, holky vyrazily na poslední hodinu a já vyrazila na autobus! 

   Měla jsem tam domluvený sraz s mojí "mamkou", která mi měla donést sýry, které jsem si u ní nechala v ledničce přes týden, a které jsme pak chtěla darovat v Čechách. A taky mi měla donést jídlo na cestu, abych za těch 20 hodin neumřela hlady. No... Jenže ona měla trochu zpoždění, narozdíl od lidí, co se mnou měli jet autobusem, takže za mnou přišel řidič ven a řekl mi, ať už si nastoupím, že už všichni dorazili a že už chce vyrazit. Takže jsem samozřejmě nasedla. Když stál autobus na semaforech, viděla jsem auto tý mý "mamky" jak parkuje, aby mi všechno předala. Takže se omlouvám babičkám, rodičům a také panu Daňhelovi, že jim hold nic nevezu. Třeba to vyjde příště.

No a pokud jste četli pozorně, tak vám tedy jistě neuniklo, že jsem odjela bez jídla. Vlastně ne úplně. Od oběda jsem si schovala jablko a měla jsem v batohu zbytek balíčku takových těch rýžových chlebíčků. A 0,75l vody. A hurá směr Paříž a Česká republika. Vzhledem k tomu, že jsem do Paříže dorazila až kolem deváté a měla jsem strach, jít se ve tmě toulat do města, udělala jsem si jen malou procházku s cílem najít obchod. Jenže jsem neuspěla. Takže jsem snědla svoje jablko, přikousla k tomu chlebíček a nasedla do dalšího autobusu. A tadaaaaa, teď jsem tu-někde v Německu. Za tři hoďky jsem v Praze! 

   Já vím že to říkám pořád, ale hrozně rychle to utíká! Vlastně jsem smutná, že už mi tu utekly skoro dva měsíce, ale taky mám hroznou radost, že zase všechny v Čechách uvidím. No labilní, já vím Ajuško... Což mi připomíná, že má Ajuška narozeniny, tak kdo jste jí ještě nepopřál, tak na to nezapomeňte!

   Mějte se hezky a za chvilku jsem u vás :D

13. 10. Týden šest

Jak začít...
Myslím, že se na všech projevuje to, že už potřebujeme prázdniny. Být každý den ve škole od 8:00h do 18:00h je pěkně vyčerpávající. I když se tam toho ani tolik neděje, dávat pozor stojí vážně hodně úsilí. A tenhle týden už se to na všech začalo projevovat. Musím říct, že čím víc se blíží má návštěva Čech (a že se blíží!!!!), můj volný čas se kamsi ztrácí. Místo toho mám každý den plný to-do list. Když jsem po víkendu zasedla do lavice, věděla jsem, že jsem naprosto nepoužitelná. A když jsem se rozhlédla po spolužácích, zjistila jsem, že rozhodně nejsem sama, kdo měl co dělat, aby sledoval směr výuky. O maskování kruhů pod očima, nebo o snahy se nějak "šlechtit" se spousta z nás už ani nepokouší. Tenhle týden se prostě nesl v duchu "vyžvejkanech žvejkaček".
   Z písemky z fyziky jsem dostala 9/20, což jsem tak nějak očekávala. Průměr třídy byl 11/20. No a jinak jsme psali další písemku z matiky. A to nevím, protože se psala v pátek. Stejně tak pořád nevím mojí známku z biologie.
   Tenhle týden nám ale odpadla hudebka! Díky bohu! S hudebkou tady mám takový problém. Moc nevím jak to mám popsat, protože je to takové složité... No prostě jde o to, že je UKRUTNĚ NUDNÁ! Já vím, že jsem jsem si o ní řekla a že jsem si to zavinila sama... Ale tohle si snad nezasloužím... Abyste si to dokázali představit... Vzpomínáte si na hudební nauky v ZUŠ? Já tam umírala. Tak moc, že jsem tam asi ve třetí třídě nechodila tak půl roku, než to prasklo. Tak si vemte tuhle nauku, prodlužte jí tak, že je 120 minut dlouhá a tadáááá. Jop. Až tak je to zlý! Myslela jsem, že budeme zpívat, třeba se učit noty, hrát na nástroje... Prostě třeba jako náš Tensing Pelhřimov, nebo něco na ten způsob. Smůla. Takže tu dvě hodiny rozjímáme nad tím: jestli je tahle skladba z tohohle období, nebo z jinýho. Proč si to myslíme? Že nemůže být napsaná roku........., protože tehdy se nepoužíval tenhle nástroj který můžeme slyšet v pozadí... Mě je jedno, kdy někdo vymyslel klavír, nebo jestli je tahle skladba horizontální , či vertikální! Jenže jsem asi jediná, protože zbytek mých spolužáků vypadá docela soustředěně a dokonce bych řekla že je to baví! Takže já jsem kapitulovala. Což znamená, že dělám, že nerozumím (vlastně to ani občas nemusím předstírat). A můžu si třebaaaa kreslit... Slabá útěcha. Já vim. XD Je mi jasný, že se téhle taktiky nemůžu držet navždy. Ale rušit to nemůžu. Když jsem se jim v tom sama šla vrtat, ať mi jí přidají... I když, možná to zkusím... Uvidím po příštím týdnu. XD
   Jinak jsme v předmětu historie-geografie přestali dělat dějepis a přesedlali jsme na zeměpis. Jak to  má náš učitel rozvrhnutý netuším, protože jsme se jako první věc vrhli na Bangladéš. Pak mě taky příjemně překvapil učitel na francouzštinu, který nám řekl, že na prázdniny žádné úkoly nedává, protože prázdniny jsou od toho, aby se odpočívalo :D. Jo a v pátek byla občanka hrozná sranda. Celá naše třída se lámala smíchy a utírala slzy. To bylo super!
   A co se pokroku ve francouzštině týče. Nerozumím všemu. Zdaleka ne! Dělám spoustu chyb. SPOUSTU. Asi dva týdny zpátky jsem z toho byla taková přešlá, jestli nejsem nějaká natvrdlá, že to jde nějak pomalu. Ale pak jsem si řekla, že je to jedno, protože kdybych měla rozumět po měsíci, proč bych tu měla být celý rok. A pak mi začali lidi říkat, že se lepším. Moje rodina mi řekla, že každý víkend vidí nějaký pokrok a stejně tak mi to říkaly i moje kamarádky. A na to co jsem se nestihla naučit teď (A že je toho požehnaně!!!) mám ještě skoro celých 9 měsíců.
   Nemůžu uvěřit, že za týden už budu doma. Utíká to tu strašně rychle. Kdybych musela, klidně bych tu ještě nějakou dobu byla, než bych jela domů. Ale nemusím, a už se na vás těším.

A nějaký strašně zajímavý zajímavosti:

• Už se nám na intru topí!!! 
• Dneska jsem loupala mandarinku a úplně se mě chytila vánoční nálada
• Mám skoro sbaleno, a strašně se na tu krásnou českou kotlinu těším!!

5. 10. Pátý týden

Další týden za mnou. Teda musím říct, že to utíká neuvěřitelně rychle.
   V pondělí večer jsem měla stejskavou. Zatím tu největší, co mě tu potkala. A strašně jsem si přála, aby mě někdo objal. Tak jsem došla do pokoje, kde bydlí moje spolužačky a ubrečená jsem je poprosila, jestli by mě neobjaly. Hned se na mě sesypaly. A pak mi udělaly čaj. Teda musím říct, že ta chvíle, kterou jsem s nimi strávila, mi neuvěřitelně pomohla.
   Z písemky z matiky jsem dostala 16,5/20. Třídní průměr byl 10/20, takže jsem se sebou dost spokojená. Moje písemka z dějáku se mi neznámkovala. Ale měla jsem tam toho tak půlku. Přepadovka z fyziky dopadla 6/10. S tím dokážu žít. Ale abychom toho z té fyziky neměli málo, psali jsme další písemku. Teď už ale předem hlášenou a větší. Téma: Zvuk. Něco jsem tam psala, ale stihla jsem jen půlku (ono se s mým tempem překládání slovních úloh není čemu divit).
   No a moje písemka z bižule dopadla nad očekávání. Dostala jsem 8/10, což bylo nejvíc z celé třídy (vlastně jen z mojí půlky třídy), a byla jsem jediná, kdo toho dosáhl... Nevím, jak se to mohlo stát. Ale takovou radost jsem ze sebe dlouho neměla.
   Taky celá moje třída psala nějaký srovnávací testy. Vlastně je psalo všech 8 tříd prváků, co tu jsou. Šlo o testy z francouzštiny a z matiky. Psalo se to na počítači a nesměla jsem mít svůj slovník... No... Můj třídní, který tam u toho byl si sedl vedle mě s tím, že kdybych něčemu nerozuměla, tak mi bude pomáhat. Jenže... Já nevím, na co se rozdělují jejich slovesa, jaký druhy vět mají, nevím jak pojmenovávají slovní druhy a kolik časů vlastně existuje. Takže jsem to zkonzultovala s mým učitelem a ten mi řekl, ať se na tu francouzskou část vykašlu, že to pak vedení vysvětlí a  ať rovnou začnu dělat matiku. Nevím jak se řeknou rovnoběžky, kolmice, těžnice, a spousta dalších matematicky zaměřených slov. Takže jsem si moc nepomohla, jelikož většina úkolů byly slovní úlohy. O něco jsem se pokusila. A naštěstí to není známkovaný, takže vlastně o nic nejde.
 
   Musím říct, že si s každým dnem víc a víc uvědomuji, jak jsem ráda, že jsem tady. Neumím to moc popsat, ale vážně jsem ráda, že tu jsem.
  Teď se mi nějak nakupily věci do český školy, tak s tím jdu zase pohnout.
Mějte se fanfárově.