Léto druhý a třetí týden

 Ahoj ahoj, 

Tak už je to tři týdny! Divím se tomu skoro každý den, že tu prostě vážně jsem, a jaký mám neuvěřitelný štěstí. 

Z mého původního plánu - psát každý týden nakonec sešlo, protože se tady toho vážně zase až tolik neděje, ale shrnutí po dvou týdnech je teď taková prázdninová alternativa :)

Začnu prvním týdnem. Kousek od naší vesnice je stará farma, ze které se stalo muzeum. A tam jsem si poprvé zkoušela svoje servírovací dovednosti. To bylo vlastně moc fajn, protože jsme obsluhovali zájezd nějakých babiček, a to jsou nejvděčnější strávníci. Cokoli před ně člověk postavil, začaly nadšeně obdivovat: “Páni, to vypadá nádherně! Co to je?” Tam byla radost pracovat. Dotáhla jsem svojí SIM a kreditní kartu, takže už si vážně připadám zabydleně. I když s tou kreditkou přišlo i takové probuzení, a to když mi došlo, že už je to vážně celé na mě a že už jsem teda asi vážně dospělá :) Jinak jedna naše kamarádka slavila padesátiny, a tak jsme s hostitelskou mamkou chystaly dort. Z toho večera se nakonec vyklubala docela slušná párty, kde jsem se seznámila s pár moc fajn lidma, takže i přes to, že nejsem přímo párty typ, dost jsem si to užila a pěkně si popovídala. Nakonec jsem usnula na gauči, kde mě k ránu našla má hostitelská mamka a jely jsme domů. Celá ta oslava měla nádhernou atmosféru: Po zahradě byla rozvěšená světýlka, připravené gaučíky, křesla a stolečky, nádhernej playlist písniček, všichni se pořád smáli nebo si povídali…

V pondělí jsme se vydali na výlet, vyzvednout mojí cirkusový ségře skútr, co ho bude mít v Lyonu. Cestou zpátky jsme se pak zastavili u jezera, co mi naprosto vyrazilo dech, protože to tam vypadalo jako u moře. V úterý přišla oslava hudby. To si představte jako takový festival, kdy všichni umělci vyrazí do ulic a hrají zadarmo. Kromě toho se v našem městě postavily asi 3 velká pódia, kde se uskutečňovaly centrální koncerty. U každého takového pódia bylo zajištěné i občerstvení, a to byla naše úloha. Tam jsme se výborně zakecali s jednou švýcarskou kapelou, co vystupovala v místě, kde jsme měli stánek. Jmenuje se Seriously serious, určitě na ně koukněte. Nás si totiž získali do takové míry, že za týden vyrážíme do Švýcarska na jejich další koncert :) Jinak jsme se do Švýcarska vydali ve středu. Cílem cesty byla večeře v restauraci s tím, že tam moje cirkusová ségra nechá CV, aby tam potom mohla v srpnu pracovat. Vlastně nevím, jestli jsem to tu už předtím zmiňovala, ale Švýcarsko je od nás asi 5 minut autem :) V sobotu večer jsme ze sebe znovu udělala servírku na oslavě narozenin jedné organizace, co se stará o to, aby se ze zdejšího regionu nevytratily tradice. Při přípravách jsem se podílela na třech dortech a dalších zákuscích, které jsme jim tam nakonec dovezli na takovém starém povoze. Docela se to protáhlo, ale protože bylo pořád co dělat, ani mi to nevadilo. A nakonec neděle. To byl den Gurmánského pochodu. Abych vám to přiblížila… vždycky když Francouzi jedí, mají minimálně předkrm, hlavní jídlo a zákusek. V ideálním případě se k tomu ještě přidává aperol, sýr a kafe. A Gurmánský pochod je takový dlouhý oběd asi na 11 km. Začnou aperolem, po dvou kilometrech je čeká připravený předkrm, potom hlavní jídlo… udali jsme všech 500 porcí, co jsme připravili. Podtrženo sečteno, náš volný víkend bylo nedělní odpoledne, ale jak řekl jeden můj kamarád, alespoň se tu nenudím :)

A na závěr se s vámi musím podělit o svoje rozhořčení! Byli jsme tu na pizze. Normální lidi jedí pizzu po těch trojúhelnících, normálně rukama. Někdo si ty kousky roluje, což je divný, ale dá se to. A ve Francii vám donesou nenakrájenou pizzu, dají vám vidličku a nůž, a vy jí prostě jíte příborem. Mám nějakou úroveň, takže to nedělám, ale potřebovala jsem to sdílet. Děkuji :)

Tak se mějte hezky, potkám se tu s vámi zase za 14 dní :)

Léto - první týden

Protože jsem se před svým odjezdem setkávala s dotazy, zda budu navazovat na svůj blog, a protože se ke svým starým příspěvkům ráda vracím, není jiná možnost :)

Začnu tím, co tu vlastně dělám. V mojí hostitelské rodině byla před dvěma lety ještě jedna holčina, o které jsem pro přehlednost mluvila jako o cirkusové ségře. Její rodina mě v zimě vytáhla na hory a ještě teď si nesou následky. Mají svůj malý podnik, kde vaří obědy pro firmy a seniory, chystají občerstvení na oslavy… a také mají takový malý obchůdek. Tak jsem využila známostí a jela na léto pracovat k nim.

Cesta sem byla taková obyčejná. Nebo takhle, nestalo se žádné klasické flixbus drama, takže docela nuda :) jela jsem přes noc, a to necelých 12 hodin - oproti dřívějšku naprostá paráda, nicméně jsem jela jen ve tříčtvrťákách, a to rozhodně nebyl dobrý nápad, protože jsem se neustále budila zimou. Vlastně jsem úplně zapomněla, jak špatně se takhle v autobusech spí. A to jsem pro sebe měla dvě sedačky.

Do Besanconu jsem dorazila v pátek ráno a hned, co jsem se našla na nádraží s taťkou té své cirkusové ségry, jsme jeli nakoupit do takového velkoobchodu pro restaurace a kuchaře a pak rovnou do práce. Došli jsme si na oběd do pizzerie a to odpoledne jsem pak dostala za úkol nakrájet asi 15 kilo paprik.

Rodina je tu úplně skvělá! Zatím co tu není má cirkusová ségra mám pokoj jen pro sebe. A jsou tu na mě hrozně hodní. Jakože extrémně. Pomohli mi si pořídit francouzskou SIM, založit bankovní účet, sehnali mi ještě jeden telefon, dali mi kolo, abych měla v Dijonu na čem jezdit… až přijede ségra ze školy (je na intru), pojedeme si všichni společně Dijon omrknout. To vlastně nevím, jestli víte, ale od září tam nastupuju na psychologii. To budou teprve zajímavý články. Teď to tu bude spíš o tom, že jsem jela v osm do práce a v osm večer se vrátila. Ale babičky asi budou rády za cokoli :)

Tady se toho vážně zatím moc nedělo, a asi je to tak dobře. 

Vlastně by to tu všechno bylo perfektní, kdyby moje rodina neměla dva obrovský bernský salašnický psi. Oni jsou hodní, ale nemůžu si pomoct, když jsou skoro větší než já, tak se jich prostě bojím. Tak na ně hraju, že jsem v pohodě, protože psi to prý znervózní když vidí, že je před nimi někdo nesvůj. Takže kromě toho, že se bojím jich, se bojím hlavně toho, že poznají, že se jich bojím. A taky jsem si nevzala počítač, takže asi budu muset psát všechno na tabletu, ale snad to nějak půjde.

Tak to je asi pro nějaký ten úvodní článek všechno. Budu psát jako předtím asi v neděli, protože jinak to nebudu stíhat. 

Končí mi polední pauza, tak jdu zase makat. Mějte se!